„Právo na tebeurčení“?

Žijeme ve státě, tvořeném nyní již jen třemi geografickými útvary. Historickými zeměmi, tedy Čechami, Moravou a částí Slezska (Moravským Slezskem). Díky historickému vývoji, velikosti Čech a nacionalismu Čechů se tento stát oficiálně nazývá Česká republika a díky lenosti a přezíravosti Čechů je používán i zbytečný a dost odporný název „Česko“. Kromě státotvorných národů, trvale usídlených na uvedených územích Čech, Moravy a části Slezska, které podle preambule platné ústavy projevily společnou vůli vytvořit tento stát, žije zde i řada menšin jiných národností, jejichž příslušníci v nedávném historickém období odněkud přicestovali a o jejichž ústavních a všech dalších lidských právech, zejména právu na sebeurčení, přesto nikdo nepochybuje. To však v této zemi – v rozporu s ústavou – neplatí pro příslušníky některých státotvorných národů v České republice.

Moravskou národnost má podle sčítání lidu roku 2011 zhruba 522 tisíc obyvatel a oficiální media mají stále plná ústa Čechů a Čech ve všech pádech a slovesných tvarech i tehdy, když se to týká celého státu. Zejména to bije do očí při označování moravských míst a výrobků jako českých a veškerého obyvatelstva jako Čechů. To je, bez ohledu na úmysl, špatně! Jednak jde o desinformaci, jednak o urážlivou přezíravost ze strany veřejných činitelů a publicistů, placených ze dvou pětin i z moravských daní.

V roce 1968 a potom po odstranění čtyřicetiletého komunistického útlaku v roce 1989, po obnovení občanských práv a svobod, si řada obyvatel Moravy uvědomila, že nejsou druhořadí nebo „hloupější“ Češi, ale že jsou Moravané a že jejich předkové tady byli dříve, než „praotec“ Čech vystoupil na Říp. Využili svého ústavního práva na sebeurčení a přihlásili se oficiálně ke svému moravskému národu.

A světe, div se! Za pouhé využití svého ústavního práva na sebeurčení jsou Moravané oficiálně nejen ignorováni, jsou hysterickými českými „vlastenci“ a zejména „vlastenkami“, včetně intelektuálů, osočováni a paradoxně nazýváni nacionalisty a je jim za podpory různých nesmyslných definic drze tvrzeno, že moravský národ neexistuje. Musí být proto v lepším případě Čechy, obývajícími Moravu, v horším případě Čechy, obývajícími východní část Česka, případně redukovaného na velmi oblíbenou „českou kotlinu“. Z této zkušenosti vyplývá závěr, že ti Češi, kteří popírají existenci moravského národa, jsou buďto nevzdělaní ignoranti, nebo agresivní šovinisté, kteří místo uznání ústavního práva občanů na sebeurčení si přisvojují jakési „právo na tebeurčení“, umožňující jim diktovat ostatním, kým nebo čím se smějí cítit.

Takové české pseudovlastence je třeba varovat, že každý tlak vyvolává protitlak a nespokojenost s takovým přístupem na Moravě roste. Nezmění-li svůj diletantský a povýšenecký přístup k fenoménu Moravy a moravanství, nejpozději při dalším dějinném otřesu, který zákonitě nastane, zůstanou Češi sami ve své zatuchlé české kotlině a Česko bude končit na východě Českomoravskou vrchovinou.

Ostatně Slovensko si vede lépe i ekonomicky a například pro Velkou Moravu byly nynější Čechy pouhou periferií. Česká protiústavní odnárodňovací politika a diskriminace Moravy a Slezska je krátkozraká a z hlediska všeobecných potřeb všech obyvatel současného státu kontraproduktivní.

Zdeněk Tichý (2013)