175 let od narození významného moravského lékaře

Na jaře uplynulo 175 let od chvíle, kdy se v Mohelnici na Šumpersku narodil významný lékař Emanuel Kusý. Muž, který se v rakousko-uherské monarchii podstatně zasadil o vymýcení smrtících infekčních chorob, jako je tyfus, cholera či mor. Jeho poznatky v té době přebíral celý svět.

Infekční choroby ještě před 150 lety kosily lidi po milionech, podobně jako války. A válečné střety zase často doprovázely obávané infekce, které si braly leckdy víc životů než samotné zbraně. Boj s infekcemi se tak v 19. století stal oblastí medicíny, která mohla zachránit nejvíc životů. A právě v té se mohelnický rodák angažoval.

„Význam doktora Kusého v dějinách zdravotnictví je zcela nezastupitelný, i když opomíjený. Zasloužil se o kvalitní zdravotnické služby nejdřív na Moravě, poté v celé monarchii. Podle jeho vzoru postupovaly ve zdravotnictví vlády v četných evropských zemích,“ shrnul pro sborník Severní Morava historik Josef Sajner. Emanuel Kusý se narodil v roce 1844 v rodině lékaře. Po studiích na gymnáziu v Olomouci vystudoval lékařství na prestižní vojenské akademii Josefinum ve Vídni a po promoci pak působil jako vojenský lékař. Nejdřív ve Vojenské nemocnici v Brně, později také ve Vídni, kde byl povýšen na plukovního lékaře. V hlavním městě monarchie se také oženil a po sedmi letech z armády odešel a vstoupil do civilní zdravotnické služby. Pracoval jako okresní lékař v několika moravských okresech, například ve Velkém Meziříčí nebo Znojmě.

Morava se stala vzorem pro zbytek monarchie a poté i Evropy

Jeho výsledky především v boji proti infekcím, jako je skvrnitý a břišní tyfus, cholera nebo morové nákazy, byly tak přesvědčivé, že se vypracoval na vrcholný zdravotnický post pro Moravu. Měl hlavní zásluhu na tom, že Morava jako první korunní země v monarchii přijala roku 1870 sanitární zákon. A protože Kusý dbal na přesné statistiky nemocnosti a úmrtnosti, mohl brzy konstatovat, že úmrtnost na infekční choroby na Moravě se díky dodržování zákona snížila na polovinu. Morava se stala vzorem pro celé Rakousko-Uhersko a zkušenosti z Moravy později přebíraly i další země. Nad takovými výsledky musela uznale pokývat hlavou i Vídeň. Kusý byl povolán na ministerstvo vnitra, pod které tehdy spadalo jako jedna ze sekcí také zdravotnictví. Začínal jako zdravotní rada, končil jako sekční šéf. V tehdejší zdravotnické hierarchii to byla nejvyšší funkce, jaké mohl dosáhnout.

Schopnosti Kusého nebyly jenom v odborné rovině, ale podle všeho uměl také přesvědčit. Proto také v době, která novátorství ve zdravotnictví příliš nepřála, dostal rozsáhlé pravomoci a mohl uplatňovat nejmodernější hygienické a epidemiologické poznatky. Zásluhou doktora Kusého došlo ke zlepšení zdravotnické péče v celé monarchii. A to nejen v oblasti boje proti nebezpečným infekčním chorobám. Lékař v celé monarchii zavedl jednotné hlášení vzniku infekčních chorob, které dostávaly úřady telegraficky, takže věděly, kde se epidemie vyskytly a co bylo jejich pravděpodobnou příčinou. Do kanceláře se přitom lékař neuzavřel, i když mohl. Naopak. Často s nasazením vlastního života a zdraví pomáhal přímo v místech, kde se vyskytl tyfus, cholera či mor. Na místě řídil v roce 1888 boj proti epidemii cholery v polské Haliči, kterou se podařilo potlačit.

Koncem 19. století se ocitla v nebezpečí morové nákazy Vídeň, kde došlo k hrubému zanedbání hygienických a epidemiologických předpisů ve vídeňské Všeobecné nemocnici a hrozilo rozšíření moru. Kusý tam nastolil přísný režim a šíření morové nákazy zažehnal.

Zdroj: https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/mohelnice-lekar-emanuel-kusy-nemoci-smrt-tyfus-cholera-mor-zdravotnictvi-epidemie.A190427_472847_olomouc-zpravy_stk – kráceno