14. květen – Den matek

Umírala mně doma maminka. Má krásná – pro mě a sourozence tak obětavá – maminka. Začala zapomínat a postupně se ona stávala dítětem a já její „maminkou“. Mnohé z vlastního i jejího života jsem pochopila až tehdy. Dělala jsem co jsem mohla, ale cesta života mé maminky se ztrácela, až se ztratila docela.

Mám den co den před očima osud mé druhé matky. Mé rodné země, mé vlasti, Moravy. Nevím jestli umírá, jestli se ještě drží, nebo jestli se sice nepatrně, pomalu, ale přece jen uzdravuje. Také dělám co mohu pro její záchranu.

Předkové nás, dnešních Moravanů, Moravu hájili více než tisíciletí v někdy až nepředstavitelně krutých bojích a dobách. Dnes jsou zbraně jiné, nekrvavé, ale možná zákeřnější. Nepřátel navrácení moravských práv je více než nás, jejich obránců a mají v rukou moc. Ale my máme lásku ke své rodné zemi, ke své vlasti, Moravě. Ta nám dodá statečnosti i vytrvalosti.

Nenecháme Moravu padnout, zaniknout, zemřít – nikdy !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa