Když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali

Ano Moravané, sedli jsme na lep a jen nevelké procento obyvatel Moravy usiluje ze všech sil o nápravu. Budou to „Poslední Mohykáni“, nebo se k nim přidají ostatní a zachrání slavné tradice a důstojné postavení Moravy a Moravanů v dnešním světě ? Postaví se zpět Moravané mezi ostatní národy jako rovný k rovným ? Po více než 100 letech silného tlaku zvenčí, tedy z české strany, asimilovat Moravany do mnohem mladšího českého národa ?

Dovolila jsem si zde použít úryvek z velmi erudovaného, ale zároveň i velmi dlouhého článku MNO „Kdo jsme my Moravané“.

Na Moravě se slovanské obrozenecké hnutí, které bylo podporováno a významně ovlivňováno z Čech, přes mnohaleté váhání a polemiky koncem 19. století připojilo k myšlence jednotného českoslovanského národa, které vnímalo jako ochranu společného slovanského jazyka a nejúčinnější obranu proti germanizaci.

TOTO NÁRODNÍ SJEDNOCENÍ MĚLO BÝT ROVNOPRÁVNÝM SVAZKEM SLOVANSKÝCH ČECHŮ A MORAVANŮ A NEMĚLO BÝT NA ÚKOR ŽÁDNÝCH PRÁV A SVOBOD MORAVY.

Česká reprezentace však chápala vytvoření jednotného českého národa především jako nástroj k dosažení svých tradičních politických cílů – stát se hegemonem v zemích bývalé Koruny české a na Slovensku. Proto bylo velké úsilí věnováno snahám o začlenění nejen slovanských Moravanů, ale i Slováků do nově se tvořícího národa. Na Slovensku se však tyto záměry nikdy zcela neprosadily a slovenská reprezentace si udržela určitý stupeň nezávislosti a to jak jazykové, tak politické.

Jestliže je dnes Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, bylo by logické pohlížet i u nás na národ moderníma očima 21. století. Původní idea a poslání obrozeneckého českého národa, tedy společná obrana proti germanizaci, je již překonanou minulostí a byla nahrazena ideou členství ve sjednocené Evropě. Podobně i státotvorné funkce obrozeneckého národa objektivně přebírá moderní politický národ obyvatel České republiky. Z tohoto pohledu jsou všichni občané České republiky příslušníky jednoho politického národa, bez rozdílu své kulturní, historické či etnické příslušnosti. V rámci tohoto politického národa se výrazně profiluje současný, český kulturně-historický národ, vycházející z českých zemských tradic. Češi v něm vidí národ praotce Čecha, obývající území Čech, s historií a tradicemi Čech. Tento kulturně-historický národ je však Čechy stále většinově vnímán ve svém obrozeneckém, státotvorném významu a česká reprezentace jej často využívá jako nástroj k dosažení svých tradičních hegemonistických cílů. Dle tohoto pojetí má historický český národ přisouzenu státotvornou úlohu a lidé jiné kulturní, historické či etnické příslušnosti musí být buď asimilování nebo budou tvořit trpěné menšiny. Morava je v něm pojímána jako okrajové příhraniční území Čech, jako jakési větší Chodsko. V tomto českém národě pro Moravany není a nebude místo. Buď dobrovolně přijmou úplnou asimilaci a nebo budou postupně, včetně moravských tradic a historické paměti, vytlačeni na okraj zajmu a do zapomnění. Být dnes takovýmto Čechem znamená zříci se jednou provždy Moravy a moravanství a zradit tak tisíciletý odkaz našich předků.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa