Český a moravský národ

Na Českém rozhlasu dvojka proběhla před několika lety anketa co lidé považují za nejdůležitější v našich dějinách. Pro mě je nejdůležitější existence Moravské říše, u nás většinou nazývané Velká Morava. Bez tohoto státního útvaru by neexistovala ani současná státnost. Ta od počátku stojí na pevných starých moravských základech. Počátek vzestupu významu kmene Čechů je spojen s rozhodnutím krále Moravy Svatopluka ustanovit Bořivoje za místodržícího na tehdy k Moravě připojeném území, jež odpovídalo zhruba dnešním Čechám. Bez existence moravského státního útvaru by tehdejší slovansk&a acute; území v Čechách, na Moravě a západním Slovensku zřejmě pohltila Východofranská říše a naše státnost by vůbec nevznikla.

Ovšem něco takového v anketě vůbec nezaznělo. Je to především vlivem oficiálně prezentované historie u nás. Otázka je, proč je tímto způsobem prezentována. Vždyť i v Čechách je jistě mnoho historiků, kteří jsou si tohoto historického vývoje dobře vědomi. Myslím, že to souvisí s tím, že Morava a Čechy se vyvíjely celá staletí jako sousední, samostatné země i když postupně v rámci dvou soustátí. A to Zemí koruny české a poté Rakouska Uherska. Právě proto, že to trvalo celá dlouhá staletí, obyvatelé Čech vnímají především jejich, českou tradici, jako vlastní. Že Praha, hlavní město republiky je právě uprostřed Čech a je nositelem především této tradice, hraje důležitou roli.

Morava a její obyvatelé nebyli a nejsou vnímáni z české strany jako organická, přirozená součást této tradice a ani současného státu. Jsme stále vnímáni jako něco jiného, jsme svým způsobem vlastně oddělováni. Proto se nelze divit, že se mnozí Moravané také cítí být někým jiným, než Čechy. To, že se pod vlivem českých obrozenců pro záchranu společného jazyka někteří moravští vzdělanci přiklonili k názoru, že my, na Moravě, jsme také Češi a postupně to bylo prezentováno oficiálně jako danost, na tom nic nemění. Nemyslím, že tyto z obou stran pociťované rozdíly někdy zmizí. Naopak si myslím, že by na Moravě mělo dojít k renesanci moravského národa. Nutnost tohoto návratu k přirozenému stavu mnozí obyvatelé Moravy cítí a vnímají a někteří také již učinili první kroky k nápravě stavu. Došlo by tak po dlouhé době opět k narovnání vzájemného vztahu Čechů a Moravanů, který v současné době není v rovnováze. Na soužití obou těchto etnik by to mohlo mít velmi ozdravný vliv. Tato rovnováha by nejen nebyla na překážku naší společné státnosti, ale naopak, mohla by ji posílit. Vždyť naše vztahy v minulosti, byť se jednalo o dvě různé země v jednom soustátí, byly vždy na velmi dobré úrovni, kdy si obě země vzájemně pomáhaly.

V současné době Morava i s naším Slezskem, které bývalo v minulosti z velké části také součástí Moravy, nemůže dostatečně rozvinout svůj potenciál. Systém převzatých komunistických krajů to nedovoluje a neumožňuje. Tím, že jsem připomněla, že naše Slezsko bývalo z velké části součástí Moravy ovšem nechci popírat to, že toto území bylo později po dlouhou dobu historickou zemí, byť určité spojení s Moravou nebylo nikdy zcela přerušeno.

Pokud by v budoucnu došlo k obnově historických zemí a já tomu pevně věřím, protože to je osvědčené, tradiční a efektivní státoprávní uspořádání, zemský status našeho Slezska by mohl rozptýlit obavy z dualismu. Je třeba chápat jako realitu, že duální uspořádání státu je po odchodu Slovenska ze společného státu mnohými vnímáno jako destruktivní prvek.

Zda by měla mít i Praha postavení země, mně jako Moravance nepřísluší navrhovat. Považuji to za něco, co se týká obyvatel Čech a Prahy a ti by si měli – tak jako my na Moravě a ve Slezsku – o svých záležitostech rozhodovat sami.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa