Palacký v Kroměříži: Sláva národu moravskému

Zasedání říšského sněmu v Kroměříži

Říšský sněm byl oficiálně zahájen 22. července 1848 ve Vídni. Tvořili jej volení zástupci jednotlivých zemí Rakouské říše s výjimkou Uher a severní Itálie (slovanské národy měly 190 poslanců). Jeho hlavním úkolem byla likvidace pozůstatků feudalismu (robota, poddanství, pozemková vrchnost) a vypracování ústavy, jenž by nahradila tzv. dubnovou (Pillersdorfovu) ústavu oktrojovanou císařským patentem 22. dubna 1848. Většinu poslanců tvořili umírnění liberálové a konzervativci. Demokratický tábor byl roztříštěn v důsledku velkoněmecké orientace německých demokratů, která znemožňovala společný postup s demokratickými silami slovanských národů. Jednání o nové Ústavě ztroskotávala na zásadních rozporech mezi slovanskými poslanci, prosazujícími federalistické stanovisko, a centralisticky orientovanými německými liberály i demokraty.

Ve Vídni stihl sněm „pouze“ zrušit robotu a poddanství za náhradu a poté byl 7. října přerušen revolucí v Uhrách a v samotné Vídni. Poslanci tedy požádali císaře Ferdinanda, aby říšský sněm jednal někde jinde, mimo revoluční ohrožení. Čeští a moravští poslanci prý původně navrhovali za místo jednání Brno, jež pokládali za neutrální, neboť v něm žili jak Němci, tak Slované. Když se však doslechli o prorevolučním smyšlení části Brňanů, souhlasili s výběrem středomoravské Kroměříže.

Moravský arcibiskup rád vyhověl císaři a dal poslancům k dispozici jak svůj zámek v Kroměříži, tak další objekty ve městě. Přestože byl hlavní zámecký sál prostorný a velmi reprezentativní, poskytoval asi polovinu plochy, již byla ve Vídni. Stejně tak podstatně menší Kroměříž nemohla poslancům nabídnout komfort, na jaký byli dosud zvyklí, a proto se museli uskrovnit i ve svých požadavcích na bydlení a stravu.

Zasedání bylo znovu zahájeno 22. listopadu 1848. Z českých politiků se na sněmu uplatnil především František Palacký a F. L. Rieger. O pět dní později se na jednání parlamentu dostavila nově jmenovaná rakouská vláda, aby se představila. Její předseda kníže Schwarzenberg přednesl vládní program, který se sice přihlásil ke konstituční monarchii, současně však zdůraznil, že při výkonu zákonodárné moci v říši bude muset sněm postupovat ruku v ruce s císařem a že panovník bude závěry, k nimž parlament dospěje, vždy sankcionovat. Vláda současně odmítla jakékoli kompetence frankfurtského sněmu na území habsburské monarchie, stejně jako se netajila úmyslem ostře vystoupit proti uherskému separatismu. Vzdor těmto náznakům vlády „pevné ruky“, bylo prohlášení nadšeně přijato a poslanci dokonce Schwarzenbergovu řeč dvanáctkrát přerušili potleskem.

Začátkem prosince se na předsedu sněmu, lvovského advokáta Franciszka Smolku, nečekaně obrátil kníže Schwarzenberg s žádostí o svolání mimořádné schůze, neboť „ministerstvo zamýšlí dáti sněmu důležitou zprávu“. Ve 14 hodin vystoupil předseda vlády za úplného ticha na řečnickou tribunu a začal číst listinu, kterou přítomným oznámil, že se císař Ferdinand vzdal trůnu a nový císařem se stal „z Boží milosti“ jeho synovec František Josef. V překvapené sněmovně vypuklo spontánní nadšení. Prezident Smolka provolal novému panovníkovi slávu, což po něm všichni hlučně opakovali. I přes onen výraz „z Boží milosti“ pak přijali jednomyslně návrh, aby sněm vyslal k novému mocnáři deputaci, jež mu měla vyjádřit oddanost a věrnost celé sněmovny.

Jenže revoluční vlna v Evropě pomalu ustupovala a tím sílila pozice panovníka a vlády. Zbývalo už jen potlačit povstání v Uhrách a zbavit se nepohodlného sněmu v Kroměříži. Na konci ledna 1849 ještě přijela do Kroměříže za velké manifestace lidu deputace moravských sedláků z okolních obcí, aby parlamentu předložili petici obcí kraje hradišťského a přerovského. Mimo jiné v ní stálo: „Vy, mužové, zástupci naši, kladete základy budoucího blahobytu rakouských národův, základy nové budovy, v níž svorně a šťastně sídliti mají mocnář i národ. Vy kladete základy rakouské konstituce!…“ Před domem, kde sídlil Slovanský klub sdružující slovanské poslance poté promluvil k davu František Palacký: „Těší mne to velice, milí páni, an slyším od vás píseň Bože zachovej nám krále. Jest to důkazem, že umíte sobě mocnáře i svobody vážiti. My nikdy nezapomeneme na povinnost svou a budeme všemi silami o to se zasazovati, aby národ náš pravé svobody a pravého štěstí dosáhl. … Buďte bratři jen svorni a milujme se vespolek! Sláva národu moravskému! Sláva Hanákům!“ zakončil svou řeč.

zdroj: http://promoravia.blog.cz/0904/zasedani-risskeho-snemu-v-kromerizi