Moravské zemské desky

Zemské desky, latinsky tabulae terrae, lze z dnešního pohledu považovat za předchůdce pozemkových knih a v jistém slova smyslu i sbírky zákonů. Od samého počátku se těšily nesmírné vážnosti. Zápisy byly nezpochybnitelné a sloužily jako nevyvratitelný důkaz před zemským soudem. Kromě svobodných pozemkových statků se do nich vkládaly závěti, poručenství, věna, významná sněmovní usnesení, rozsudky zemského soudu i panovnická privilegia. Moravské zemské desky jsou poprvé doloženy někdy na počátku 14. století. Tehdy ještě fungovaly při jednotlivých župních soudech, například v Jemnici, Znojmě či Jihlavě. Teprve markrabě Karel roku 1348 sjednotil dosud roztříštěné desky do Brna a Olomouce. Dvoukolejnost, spočívající v neustálém převážení desek mezi oběma městy, trvala až do roku 1642, kdy se trvale usídlily v Brně. Ačkoli jejich význam od 18. století upadal, formálně zanikly až v roce 1948.

Původně byly desky slavnostně přenášeny do soudnice v doprovodu nejvyšších úředníků, ale už v 16. století se tento zvyk příliš nedodržoval. Zapisovalo se veřejně za dozoru nejvyšších zemských úředníků. Zápis směl učinit pouze zemský písař na rozkaz nejvyššího komorníka. Kdokoli jiný by se pokusil do desek něco vepsat, hrozil mu trest smrti. Desky se dělily na tzv. kvaterny. Každý komorník při nástupu do úřadu zřídil novou knihu, jíž opatřil svým znakem. Desky se uchovávaly na radnicích v Brně a Olomouci ve velkých kovaných truhlách o třech zámcích. První klíč měl nejvyšší komorník, druhý nejvyšší sudí a třetí zemský písař. Každý navíc opatřil zámek svou pečetí a před odemknutím se zjišťovalo, zda jsou pečeti neporušené. V dobách, kdy hrozilo vojenské nebezpečí se zemské desky uchovávaly na Karlštejně.

V nejstarších dobách mohli vkládat všichni obyvatelé vlastnící zemské statky. V 15. století už jen páni, rytíři a zemani. Kněží, kláštery, měšťané a sedláci jen z milosti panovníka a se svolením pánů. V roce 1486 byla učiněna dohoda, na jejíž základě směli vyšší stavové kupovat domy ve městech a měšťanům bylo na oplátku dovoleno zapisovat nově nabyté statky do zemských desek. Nejstarší zápisy jsou psány většinou latinsky. Od roku 1480 bylo dovoleno používat i Češtinu. Němčina se poprvé objevila až s Obnoveným zřízením zemským v roce 1628.

Každý, kdo žádal o vklad, se musel obrátit na zemský sněm a rovněž byl zapotřebí souhlas zeměpána. Byl-li vklad povolen, odevzdal žadatel doslovný návrh na zvláštním listu nejvyššímu komorníkovi. Ten poté vyzval zemského písaře k provedení zápisu, který byl jediným, kdo mohl v blízkosti desek držet psací potřeby. Písař zápis hlasitě přečetl a následně list roztrhal. Čtení se provádělo proto, aby se zjistilo, zda byl zápis učiněn správně. Zmatené nebo nejisté věci se vládat nesměly. Pokud někdo nesouhlasil, mohl ihned podat odpor. Oblíbené bylo rovněž pořizování výpisů z zemských desek. Žadatel se za poplatek obrátil na zemský sněm, jenž nařídil pánům, kteří měli klíče od desek, aby takové výpisy vyhotovili a opatřili je svými pečetěmi a podpisy.

zdroj: http://promoravia.blog.cz/1409/moravske-zemske-desky