Moravský národ a Moravané existují

Součástí Ústavy České republiky je Listina základních práv a svobod a předsednictvo České národní rady ji vyhlásilo součástí ústavního pořádku České republiky (viz Ústava České republiky ze dne 16. prosince 1992). Zde, v Článku 3, odst. 2, je uvedeno: „Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování“. Bohužel v praxi tomu tak není!

Moravané v České republice nejsou považováni za národní společenství!!! Přitom Moravané spolu s Čechy a Poláky patří k nejstarším slovanským národům ve středoevropském prostoru. Po prvé jsou Moravané zmiňováni již roku 822, kdy jsou jejich vyslanci společně se zástupci Čechů, Obodritů, Veletů, Srbů, Praedenecentů a Avarů zúčastněni na obecném sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Na jaře roku 863 přišli na Moravu vyslanci byzantského císaře Michala III., později zvaní jako slovanští apoštolé, bratři ze Soluně – Konstantin a Metoděj, které pozval moravský panovník Rostislav (svatořečený pravoslavnou církví v říjnu roku 1994), kteří přinesli moravskému lidu křesťanství a písmo a Moravany učili jim srozumitelným jazykem.

Po celý středověk byli Moravané okolními národy považováni za svébytné společenství. Měli své panovníky, knížata i krále, svůj stát, zemský sněm, samosprávu i soudnictví, prakticky až do roku 1918 a s určitým omezením až do roku 1948.

V novější době se o národu Moravanů hovoří roku 1823 v Programu společenství sjednocených slovanských národů, v roce 1848 se výslovně uvádějí jak národ český, tak i národ moravský. V letech 1860 – 1874 se Moravané hlásí k moravské obcovací řeči.

V preambuli Smlouvy, mezi čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a nově vznikajícím Československem, podepsané v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919, kterou byla uznána svrchovanost Československa, se uvádí: …že národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska, z vlastní vůle rozhodly se spojit, ….

V etnograficko-sociologickém průzkumu historického vědomí obyvatel Moravy a moravského Slezska z roku 1990, který prováděl Etnografický ústav Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením profesora PhDr. Václava Frolce, DrSc., a který se uskutečnil v 583 městských a vesnických obcích, odpovědělo na otázku, zda se považují za Moravany 88,3 % obyvatel historického území Moravy a moravského Slezska kladně.

Při sčítání lidu, domů a bytů v České republice v roce 1991 se k moravské národnosti v tehdejším Československu přihlásilo 1 363 313 občanů, v roce 2001 se v České republice k moravské národnosti přihlásilo 380 474 občanů a v roce 2011 se k moravské národnosti přihlásilo 630 897 občanů České republiky. (Z toho 108 423 občanů uvedlo moravskou národnost v kombinaci s českou, slezskou nebo slovenskou národností, atd.).

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Moravané byli, nadále existují, a že ve své zemi žijí více jak 1200 let. Přesto dnes nejsou jako národ v České republice uznáni a nemají ani statut národnostní menšiny, ačkoliv o to několikrát prostřednictvím Moravského národního kongresu, z. s. žádali. Praha se dnes k Moravanům chová stejně, jako Vídeň v 19. století k Čechům. Ale tlak vyvolává protiklad, a proto dnes na Moravě existuje politická strana Moravané a několik desítek spolků, které požadují obnovení moravské zemské samosprávy v České republice a uznání moravské národnosti.

Dosavadní odmítání existence svébytného moravského národa ze strany představitelů České republiky, falešně a účelově odůvodňované chybějící jazykovou a kulturní odlišností od národa českého, je více jak zpochybnitelné, neboť i když Rakušané mluví německy, jsou světovým společenstvím přijímáni jako samostatný národ. Stejně tak Argentinci nejsou Španělé a Brazilci nejsou Portugalci.

Řešením tohoto problému by byla jednoduchá novelizace zákona č. 273/2001, Sb. o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Doplněním §2, odst. 2. o slova – a moravské (národnosti) by Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky napravila svůj dluh vůči občanům České republiky, kteří se hlásí k moravské národnosti a naplnila by tak Ústavu České republiky, která garantuje svobodně se rozhodovat o své národnosti. O předložení této novely byli v minulém volebním období požádáni všichni poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale nenašel se ani jeden z nich (ani žádný z Moravy), který by se toho úkolu ujal!?!

Schválením návrhu novely zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, by Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odstranila diskriminaci části obyvatel České republiky, kteří se hlásí k moravské národnosti a uvedla by jejich právo na vlastní národnost do souladu s Ústavou České republiky. Přitom přijetím výše uvedené novely zákona by nevznikly České republice žádné finanční náklady.

V současnosti probíhá veřejná rozprava zda by hymna České republiky neměla mít druhou sloku. Podle průzkumu společnosti Behavio by prý 97 % z 500 dotazovaných respondentů odmítlo měnit rozsah hymny. Těch 500 dotazovaných osob bylo asi z Prahy a z blízkého okolí, neboť na Moravě jsem se setkal s velmi rozšířeným názorem, že státní hymna by měla být rozšířena o druhou sloku, která by reprezentovala Moravu a Moravany, jako druhou největší historickou zemi našeho státu a  moravské národní etnikum. A v tomto případě se přímo nabízí jako druhou sloku státní hymny použít první sloku písně Moravo, Moravo, která je neoficiální moravskou hymnou, a kterou je například zahajován i moravský ples na pražském Smíchově!!! V současném rozbouřeném světě, plném tlaků globalizace, je nutné chránit státní i zemské symboly a svoji suverenitu, neboť tradice a hrdinské činy předků a jejich duchovní odkaz zavazují!

Mgr. Petr Michek  www.petrmichek.cz