Jaroslav Stohl: „Charta 17“

Sledoval jsem v médiích aktuálně vzpomínaný vznik Charty 77, její 40. výročí. Charty, která se snažila o prosazení a dodržování lidských práv a svobod v naší republice.

A bylo mi při tom tak trochu smutno, že i po tolika letech stále nežijeme ve státě, kde by tato práva a svobody byly dodržovány a chráněny, ačkoliv jsme po roce 1989 doufali, že právě sem bude vývoj směřovat.

Jak máme vnímat stát, který se navenek tváří jako demokratický, který si všechny své závazky ve věci práv a svobody občanů plní. Stát, který dosud stále legislativně ignoruje celý národ, který rozpustí dědictví předků, historické země, do nefunkčních krajů. Stát, který dovolí, aby vládní špičky tomuto slepenci ještě daly nálepku Czechia. Stát, kde se nikdo z momentálně mocných nepozastaví nad mediální lavinou jakéhosi falešného češství, které se na nás sype v posledních letech každodenně z médií, kdy všichni občané ČR jsou prezentováni jako Češi.

A tak, jako signatář Deklarace moravského národa, sám pro sebe tuto vidím (a možná nejen já) jako jakousi „Chartu 17“, paralelu s Chartou 77.  Jako významný krok, který se už musel udělat, jako věc, za kterou se musí jít, jinak tu skutečná svoboda nebude.

Ne pro občany rodu moravského.

Jaroslav Stohl, Kuřim