1155. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Připusťme si, že opravdové, každodenní křesťanství začíná být v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vzácností. Je to škoda. Kdykoliv je nám smutno ze současnosti, rádi se vracíme do minulosti. Pro současné občany České republiky, i pro naše krajany v zahraničí, by takovým návratem mohla být vzpomínka na působení, dílo a význam byzantských bratrů sv. Konstantina-Cyrila a sv. Metoděje. O jejich životech a jejich neuvěřitelně plodné duchovní práci toho bylo napsáno a už hodně. Připomeňme si proto dnes už jenom to málo, co po 1155 letech uplynulých od jejich příchodu na Moravu materiálně zbylo. Četné a bohaté archeologické nálezy jsou důkazem skutečnosti, že dnešní jižní a později i střední Morava byly mocenským, náboženským a kulturním centrem Velké Moravy. Jižní hranice Velké Moravy totiž probíhala podél severního břehu řeky Dunaje, proto také středem dnešní zástavby rakouské metropole Vídeň (něm. Wien). K Velké Moravě tehdy patřila celá severní část dnešního Rakouska…

Slovenská obec Kopčany vešla ve známost jako rodiště otce 1. československého prezidenta T. G. Masaryka. Mezi Kopčany v okrese Skalica a Mikulčicemi na Břeclavsku, uprostřed polí, zdánlivě opuštěný, stojí donedávna málo známý kostel sv. Margity Antiochijské. K církevním obřadům nebyl už po staletí využíván, výzdoba jeho interiéru byla někdy v minulosti přemístěna, poničena, anebo rozkradena. Přesto je tento kostel dnes nesmírně vzácnou památkou. Je to jediný kostel na Moravě, který na svém místě stojí nepřetržitě už od časů slavné Velké Moravy.

Svojí podobou nevšední, směrem dolů se rozšiřující tělo křesťanského chrámu, pestrý sled vazeb a materiálů, různorodý kámen štípaný i lámaný. Úzká malá podélná okénka kostela jsou nahoře ukončena obloukem. Okénka jsou původní, nedávno rekonstruovaná, v současnosti jsou vyplněna historizujícím sklem. Základy kostela obklopuje kdysi souvislý pás velkých kamenů. Pás byl vytvořen pořádnými kusy vápence s dodnes patrnými otisky mořských ulit. Stavba kostela připomíná románské Středomoří, Byzanc, nebo i civilizace mnohem starší.

O vývoji nejbližšího okolí kostela v časovém období od 9. do 14. století nevíme nic. Nejstarší písemná zmínka o kostele sv. Margity pochází až z roku 1554. Tento kostel byl také zakreslen do mapy J. A. Komenského, která pochází z roku 1627. Zapomenutý kostel, stojící už dlouho uprostřed polí na pomezí Moravy a Slovenska, nevynikal ničím pozoruhodným. Dlouho nezajímal ani historiky, ani archeology. Zato opačný, mikulčický břeh řeky Moravy přitahoval archeology už po dlouhá léta. Od roku 1954 tam postupně odkryli slovanské hradiště, založené patrně v 6. století, které se o 2–3 století později rozrostlo v bohaté opevněné město, velmi pravděpodobně ústředí celé Velkomoravské říše. S okolními osadami zabíralo na tu dobu úctyhodných 200 ha půdy. V knížecí akropoli, nalezené u Mikulčic, a v jejím okolí archeologové nalezli základová torza 12ti kostelů. Jeden nález tehdy doslova následoval za druhým. Ale i tak po ½ století trvání archeologických vykopávek badatelům stále něco chybělo – kostel nebo jiná původní, až do dnešních časů zachovaná stavba z 9. nebo 10. století.

Když se přibližně v ½ devadesátých let 20. století začalo kolem kopčanského kostela něco dít, nikdo netušil, že se rodí archeologická senzace. A když pak byly přímo před kostelem v roce 2004 nalezeny velkomoravské hroby velmožů se zlatými šperky, byl objev na světě. Kostel sv. Margity je dnes 13. kostelem mikulčicko-kopčanské sídelní aglomerace. Vykopávky v okolí kostela z let 1998–2000 potvrdily úzký vztah kostela sv. Margity Antiochijské k mikulčické velkomoravské pevnosti, a to i přes to, že stojí na opačném břehu řeky Moravy.

Téhož roku 2004 pak dochází k radikálnímu obratu v určení historického stáří kostela. Objev tří hrobů v původním půdorysu kostela umísťuje jeho založení do vrcholného období Velké Moravy. V hrobech se totiž našly typické velkomoravské šperky, pocházející z 9. nebo z počátku 10. století n. l. Nalezeny tam byly pozlacené bronzové gombíky (velkomoravské ozdobné knoflíky) a 1 pár zlatých a 1 pár stříbrných náušnic. Tento archeologický nález spolehlivě datuje výstavbu kostela sv. Margity u Kopčan do období vlády Rastislava I. (panoval v letech 846–870) nebo Svatopluka I. (panoval 870–894). Výzkumy interiéru lodě kostela a přilehlého hřbitova ve směru na jih od kostela, a také výzkumy nartexu (předsíně) kostela dokládají, že tento kostel byl postaven na místě, kde dříve stálo mnohem starší sídliště.

Prostory kostela sv. Margity se původně řadily za sebou v následujícím pořadí: nartex – loď kostela – presbyterium. Nartex byla v raném středověku používaná předsíň kostela pro umístění dosud nepokřtěných katechumenů. Byl obvykle postaven při západní stěně raně-křesťanské baziliky. Nartex kostela sv. Margity u Kopčan se do dnešní doby nezachoval, zbyly z něho jenom základy. Přibližně v těch místech, kde nartex sousedil s lodí kostela, vidíme dnes velký bílý kamenný oblouk nad dnešním vchodem do kostela. Můžeme předpokládat, že pod tímto obloukem původně nebyla žádná vyzdívka a že vchod do kostela byl v západní stěně nartexu. Kamenný oblouk pak tvořil horní část velikého nezaskleného okna, kterým katechumeni sledovali průběh bohoslužeb v presbyteriu a v lodi kostela.

Prostory kostela sv. Margity vytvářejí dispozici, jejíž přímé vzory je třeba hledat v karolinském kulturním okruhu na Západě Evropy. Takové stavby vznikaly v západní a ve střední Evropě mezi 8. a 11. stoletím po biskupském synodu roku 796. Ten dal impulz k šíření křesťanství v oblastech rozprostírajících se na sever od řeky Dunaje. A právě kostely s nartexem patřily tehdy ke kostelům nejvýznamnějším, podle tehdejších technických možností k největším. Není tedy vyloučeno, že další bádání přinesou nová a zajímavá překvapení.

Není pochyb o tom, že po zániku mikulčického velkomoravského hradiště život v osadách ležících v blízkosti kostela sv. Margity pokračoval. Tyto osady se staly pravděpodobně posledním pozůstatkem velkomoravského osídlení na těchto místech. Původní moravští obyvatelé tyto osady opustili snad až v 16. nebo 17. století. Do 18. století sloužil kostel sv. Margity jako farní kostel pro nedalekou obec Kopčany. Na konci svého používání byl už možná jenom hřbitovním kostelem. Církevním, tj. bohoslužebným účelům „na plný úvazek“ sloužil kostel sv. Margity Antiochijské až do doby, kdy obyvatelé obce Kopčany dokončili stavbu nového kostela ve své obci.

Roku 1994, na svátek sv. Margity Antiochijské, se do starého kostela sv. Margity u obce Kopčany vydali křesťanští poutníci. Koho by z nich tehdy napadlo, že přišli na pouť do kostela, v němž bohoslužby často konali světci z naší slavné minulosti – sv. Konstantin a sv. Metoděj?

S využitím práce Jiřího Sladkého připravil Jiří Kachlík.