Alois Musil – syn Moravské země

Kdo se poprvé setká s životním příběhem tohoto Moravana, bývá udiven, překvapen a nakonec se neubrání velkému obdivu. Jaký to musel být člověk, když se ve svém životě podujal tolika úloh a všech úspěšně. Zřejmě se na něj nemůžeme dívat zvlášť jako na katolického kněze, papežského preláta, člena Nejvyšší muslimské rady, ani jako na cestovatele, arabistu a orientalistu, botanika, archeologa, tvůrce map, dokonce špióna, generálmajora, náčelníka arabského kmene, učence vzešlého z olomoucké univerzity, autora spisů pro vědecký svět, ale i dobrodružných knih pro mládež, ani jako na zpovědníka císařovny Zity. Byl během svého života postupně tím vším a mnohým současně. Měl pro to potřebné osobnostní předpoklady a navíc to byl zcela jistě dobrý člověk. Pokorný, obětavý, pracovitý, odvážný, schopný, jazykově nebývale nadaný, s darem improvizovat, který navíc rozuměl lidem všude na světě a oni jemu. Jen v Praze nebyl prorokem …

Jeho heslo „ŠETŘI ČAS, ŠETŘI SÍLY, ŠETŘI PENÍZE“ mám na zdi nad svým pracovním stolem. Je dobré si někdy připomenout co Alois Musil považoval za důležitý prostředek k dosažení jednotlivých cílů. Akademie věd České republiky použila pro něj označení, zřejmě jako motto výstavy: „Syn pouště Alois Musil“. Ale on nebyl žádným synem pouště, i když v určitých obdobích svého života dokázal žít tak, jako by byl. BYL SYNEM MORAVSKÉ ZEMĚ, součásti rakouské monarchie a později Republiky československé.

Alois Musil se přece 30. června 1868 narodil na Moravě, v hanácké obci Rychtářov u Vyškova, jako nejstarší syn v selské rodině. V Olomouci studoval v katolickém semináři a ve třadvaceti letech tu byl vysvěcen na kněze. Brzy však odešel na Blízký východ, protože tam před tisíci lety vznikla všechna tři velká, monoteistická náboženství. Alois Musil byl tehdy zaujat Starým zákonem. Přihlásil se do Biblické školy v Jeruzalémě hned po jejím vzniku, kde získal stipendium. Pobyl tam krátce a ve studiích pokračoval v libanonském Bejrútu odkud se vydával i na cesty do pouště. Jak později spočítal, cestováním na velbloudu urazil celkem kolem 21 tisíc kilometrů.

Procestoval Petrejsou Arábii, Pustou Arábii, Damašek, poušť mezi Palestinou a Babylonem, Palmýru a Mezopotámii a většinu území zmapoval. Mapy se naučil kreslit sám. Do té doby Arábie prakticky zmapovaná nebyla. Jeho mapy byly velmi precizní. Tyto mapy se užívaly ještě po celé 20. století. Kromě kartografie se na svých cestách zabýval i etnografií, studoval i místní jazyky a botaniku. Je po něm pojmenováno několik rostlin a to i kvetoucích. Byl výjimečně nadaný a kromě klasických světových jazyků ovládl postupně i pětatřicet arabských nářečí. To mu pomohlo i v tom, že se spřátelil s beduínskými kmeny, kde ho nazývali šejch Músa. Podařilo se mu získat i důvěru náčelníka kmene Beni Sachr, emíra Núri, který byl velmi drsným bojovníkem. Předtím, než se sešel s Musilem, zavraždil své dva bratry a dalších minimálně sto válečníků. Tedy žádný beránek. Musil poté mohl cestovat pod jeho ochranou. Není bez zajímavosti, že náčelník dalšího kmene Ruala psal na Musila dokonce oslavné básně. O svých cestách mezi beduínskými kmeny přednášel Alois Musil o desítky let později i v Československém rozhlase a zachovala se jedna nahrávka z roku 1936.

„Dlel jsem v táboře Talála, velkého náčelníka Beni Sachr, a chystal se na cestu. Měl mne doprovázet náčelníkův bratr a jeho příbuzný. Jeli jsme k západu zvlněnou rovinou, spoře porostlou vytrvalými bylinami. Pásla se na nich stáda ušlechtilých velbloudic. Po mnohých velbloudech hopkali havrani. Proč je pastýři nezaženou? – Proč by je zaháněli? Jsou rádi, když si jejich zvířat všimnou. Vybírají velbloudům cizopasníky.“ Beduíni mu vyprávěli o tajemném zámečku – vlastně pouštním paláci, který je opředen mnoha pověstmi, v němž sídlí duchové a k němuž není radno se přibližovat. Musila to velice zajímalo a v roce 1898 tedy podnikl výpravu ke zříceninám v Kuseir Amra na východě Jordánka. Byl úplně šokovaný z toho, co tam spatřil. Tam totiž byli zpodobněni lidé a zvířada, což vlastně islámská tradice sunna zakazovala.

Výprava do Kuseir Amra byla nebezpečná, území leželo na hranici dvou nepřátelských kmenů. Nájezdníci Musila připravili o veškerou dokumentaci jeho objevů. Po návratu do Evropy byl proto nařčen z podvodu. Tato podezření se mu podařilo vyvrátit až po druhé návštěvě v Amře v roce 1900. Přivezl odtud průkazný materiál, fotografie a výkresy, který z něj udělal slavného objevitele. Jde vlastně o dobře zachovanou vojenská pevnost a současně rezidenci chálífů dynastie Umayyad, pocházející z počátku 8. století. Nejvýznamnější součástí jsou turecké lázně (hammam), jejichž zdi jsou bohatě zdobeny figurálními motivy, které odráží světské umění té doby. Historie Jordánska se rozvinula tak, že západní oblasti země byly ovlivněny mnoha lidmi a kulturami – egyptské, židovské, řecké, římské, byzantské a západoevropské. Jen tím si lze vysvětlit, proč se tato památka vymyká jinak dodržované muslimské tradici nezobrazování osob a zvířat. Byl to v podstatě největší objev ve své době a dokonce knihovník Karbáček, který na Musila nejvíce útočil, mu pak pomáhal při tvorbě jeho zásadní monografie Kuseir Amra.

Tato kniha nejen popisuje samotnou památku, je navíc i sbírkou beduínské poezie a písní a znaznamenává zvyky kmene Beni Sachr. Své zážitky i poznatky z cest zachytil Musil ve svých zhruba padesáti dalších knihách. Byly to jak vědecké studie a monografie, tak dobrodružné knihy pro děti, kde se snažil po vzoru Karla Maye popularizovat Blízký východ.

Americká geografická společnost mu udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. ThDr. Alois Musil byl v roce 1902 jmenován mimořádným a v roce 1904 řádným profesorem Bohoslovecké faktulty univerzity v Olomouci. V roce 1909 potom řádným profesorem Teologické fakulty vídeňské univerzity. Od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě a založil Orientální ústav.

V Praze Moravan, Prof. ThDr. Alois Musil, dr.hc, bohužel od počátku narážel na malost a závist, takže po svých objevech byl víceméně nucen přesídlit do Vídně, kde také publikoval. Později se vrátil. Ve světě byl a je velmi uznávaný a ctěný. U nás je to dodnes téměř neznámý člověk, kterého si možná někteří pamatují z dětských knih, ale málokdo tuší, že byl tak významným objevitelem a vědcem.

V článku jsem se dotkla především jedné oblasti jeho života. Té, která je pro nás spojena s představami o dobrodružství. Přesto si myslím, že Alois Musil dobrodruhem nebyl. Ve středu jeho zájmu byli lidé a počátky křesťanské víry na Blízkém východě. Také vědomí povinnosti pomáhat domovině. Což byla v užším smyslu Morava, ale v širším, před vznikem Československa, rakouská monarchie. Neměla jsem v úmyslu zachytit celý jeho život v celé šíři. Na článek v časopisu by to bylo příliš. Ale jistě nelze podceňovat jeho působení na univerzitách a v různých, často velmi významných celosvětových společnostech.

Alois Musil, jedna největších moravských osobností, zemřel 12. dubna 1944.

zdroj: http://hlasmoravy.eu/2018/06/30/alois-musil-musa-ar-rueili-syn-moravske-zeme-se-narodil-pred-150-lety/