Moravská šlechta pila vlastní víno
Vinice, jimiž je Slovácko poseté, byly důležité už ve středověku. Šlechtě z prodeje vína plynuly velké zisky. Na hradech a zámcích se nejdříve objevovalo víno domácí, později se dovážel vermut nebo šampaňské. Když ho chtěli dostat na hrad, museli kvůli jeho velikosti vybourat do sklepa speciální otvor. Sud, který měli baroni Petřvaldi na Buchlově na víno, je opravdu úctyhodných rozměrů – vešlo se do něj 5220 litrů nápoje. Památku na jeho stěhování v podobě velké díry má hrad dodnes na svém třetím nádvoří. Tato příhoda ukazuje, jak moc bylo pro šlechtu důležité pěstování a následné uchování vína. „Petřvaldové postavili v 17. století dva velké křížové sklepy, v nichž skladovali víno ve velkém. Nad Buchlovicemi byly vinice, kde se víno zpracovávalo,“ uvedl kastelán hradu Rostislav Jošek.
Samotné pěstování révy vinné na Moravě má však daleko hlubší kořeny. Naši předkové ji začali sázet na jihu země v 7. až 9. století. „Dokonce už kolem roku 300 zasadili římští vojáci révu u Mikulova. Pak se vinice rozšiřovaly dále až k nám do regionu,“ řekl Vít Soják, vinař z Polešovic, který se zabývá historií vína. Velkou osvětu v pěstování učinili mniši cisterciáci, kteří přišli na počátku 13. století do právě založeného velehradského kláštera. „Na jejich jídelníčku nikdy nechybělo. Z mateřské země Burgundska si cisterciáci ponechali tradici pravidelné spotřeby vína po obědě,“ připomněl historik Slováckého muzea v Uherském Hradišti Pavel Portl. V rámci klášterního hospodářství bylo vinařství tím nejvýnosnějším odvětvím. Centrum řádových vinic bylo v Polešovicích. Vedle výnosů z vlastní produkce klášterních vinohradů získával klášter víno i od poddaných ve formě desátku a takzvaného zemního, což byl peněžní plat z vinic. V celkovém výtěžku to rozhodně nebyly malé položky. Pomohlo i to, že krčmáři měli povinnost odebírat klášterní víno, stejně jako pivo a pálenku. „V roce 1740 se zásoby klášterního vína odhadovaly na 3 400 beček po deseti vědrech. Při zrušení kláštera v roce 1784 bylo na Velehradě 12 519 věder vína ze sklizní let 1767–1783,“ přiblížil Portl. Kolik to bylo litrů, historici nevědí. Víno se počítalo na vědra nebo sudy, ale každý mohl být různě velký. Stejně tak už se zřejmě nedopátrají, jaké odrůdy se v regionu pěstovaly. Sazenice se samozřejmě dovážely.
„Ve 13. století je zaznamenán ryzlink rýnský, Karel IV. se zasloužil o rozšíření rulandského bílého, šedého i modrého, s novokřtěnci je spojen sauvignon,“ uvedl Soják. Také šlechta si dokázala dobře spočítat, jak výnosný je obchod s vínem. „Vína směřovala do panských krčem ve vesnicích po celém panství. Tam ho vypili a hlavně zaplatili poddaní a utržené peníze plynuly přímo do panské pokladny,“ upozornil historik z Univerzity Tomáše Bati Zdeněk Pokluda. Vinařských vsí si šlechta cenila. Svědčí o tom záznamy o dělení majetku. Například Jiří a Václav Tetourovi se v roce 1521 dohodli, že Václav dostane rozsáhlejší malenovické panství, Jiřík pak Zlín, Březolupy a Újezdec u Polešovic s vinicemi. Dohoda obsahovala, že je povinen svému bratrovi na hrad do Malenovic posílat každoročně čtyři bečky újezdeckého vína. Kromě Újezdce měl Jiřík ještě další dvě vsi, kde se pěstovala réva – Bořetice a Kukvice u Čejkovic. „Ačkoliv už byly dále od Zlína, Tetour je považoval za velmi cennou součást svého majetku. Nakonec oželel i ztrátu Březolup, jež jsou k Zlínu mnohem blíže, avšak jihomoravské vinařské vesnice udržel pevně v rukou,“ přiblížil Pokluda. Po půlstoletí byly sice prodány, ale ani potom nezůstali zlínští páni bez vlastního vína. Zakoupili vinohrady v Lipově a Blatnici na Strážnicku a v Ježově na Kyjovsku.
Víno bylo nápojem, který pila šlechta i čeládka, často se míchalo s vodou. „Nemělo tak velkou cukernatost, odrůdy ještě nebyly tolik šlechtěné. Běžně byly vysázené vinice speciálně pro panstvo, z nichž bylo lepší víno, a na stůl čeládce pak přicházelo víno obyčejnější,“ upozornila správkyně depozitáře hradu Buchlova Libuše Mikulová. Ještě častěji se ale pilo pivo nebo medovina. Je zajímavé sledovat, jak se měnily trendy, odkud víno pocházelo. Zatímco ještě v průběhu 17. století na panských stolech převažuje domácí moravské víno, na jeho konci už šlechta pila víno dovážené – nejčastěji z Uher nebo Rakouska, později se objevují i zmínky o vermutu nebo šampaňském. „Právě v 17. století bylo velmi oblíbené víno z Blatnice. Zajímavé je, že ve vsi měli vlastní vinohrady páni ze zámku ze Zlína a z hradů Brumova a Nového Světlova,“ poznamenal Pokluda.
Pilo se také víno z Uher. Například na brumovském hradě měli majitelé uloženo v roce 1684 „28 věder uherského vína a dalších 11 věder také uherského vína od Svatého Juru u Pezinku“. Luhačovičtí Serényiové v polovině 18. století zakoupili víno v Čachticích. „Na holešovském zámku měli v roce 1717 v zámeckém sklepě dvě bečky rakouského vína a o půl století později je záznam, že k servírování patří čtyři malé skleničky na vermut a 17 sklenic na tokajské,“ připomněl Pokluda. Drahá dovážená vína nechyběla ani na zámku v Napajedlích. K zásobám v roce 1772 patřilo 12 lahví burgundského, 27 lahví tokajského a 7 lahví rýnského. A když si v roce 1860 vybavoval nový majitel zlínského zámku baron Haupt své sídlo, nechal si z Brna mimo jiného přivézt dva tucty sklenic na šampaňské.
Prodej vína se stal i vítanou příležitostí k přivýdělku pro kastelána na Buchlově. Kolem poloviny 19. století byl hrad jako jeden z prvních zpřístupněn návštěvníkům. „Přínosné to bylo pro obě strany. Unavení výletníci byli rádi, že se mohou občerstvit, kastelán si mohl přivydělat,“ poznamenal Jošek.
Ne všude ale bylo pití vína běžnou součástí života na zámku. Neokázale žila rodina Stillfriedů ve Vizovicích. „Z deníku poslední majitelky Marietty vím, že žili velmi skromně a víno otevírali jen při výjimečných událostech, třeba když přijela nějaká významná návštěva, což bývalo opravdu zřídka. Jinak pili vodu, tatínek občas pivo,“ uvedla kastelánka vizovického zámku Jana Pluhařová.