Zpráva o festivalu Slovácký rok v Kyjově

Letos jsem poprvé vyrazil na největší folklorní festival u nás do Kyjova. Z nabídky jsem zvolil pouze sobotní termín, tzn. bez nedělní jízdy králů. Ráno po příjezdu vlaku bylo chladno, a tak jsem z kyjovského nádraží vyrazil do kopců nad městem za turistickou zajímavostí „Alej  českých panovníků“ do blízkých Bukovan. U nově postaveného větrného mlýna na kopci nad obcí se dá zaparkovat, Alej začíná kousek pod ním na louce a vede podél silnice směřující do Ostrovánek. Autor nápadu, místní pan podnikatel, kdysi prohlásil:„Alej, kterou s podporou historiků budujeme, zahrnuje 1500 let české historie. Až bude dokončena, děti ze škol a turisté si budou moci prohlédnout 79 soch!“ Těch 79 kamenných podstavců se jmény a většinou i letopočty vlády tam už je v současné době rozmístěných ve dvou řadách, kamenných soch je tam zatím 8: „Praotec Čech“, Krok, Libuše, Přemysl Oráč a ještě čtyři pražská knížata, mezi nimi byli tuším i Mnislav a Mnata. Jde o zhmotnění představ o historii oficiální Prahy, které mají se skutečnými dějinami našeho společného středoevropského prostoru jen málo společného. Místo těch mýtických a navíc ještě pouze regionálního významu, by tam měli být ti, kteří jsou z dobových zpráv řádně doloženi. Ona i ta velká časová mezera mezi Sámem a Mojmírem I. vypadá v roce 2019 dost podivně. Je čas si nalít čistého vína a přestat míchat hrušky a jablka dohromady.

Po příchodu do Kyjova jsem si postupně prošel jednotlivé festivalové scény, lákadel tam bylo opravdu hodně. V místním hlavním kostele mě v boční kapli zaujalo letos instalované sousoší Sedmibolestné Panny Marie s korunovaným Ježíšem. Ve svém srdci má zabodnutých sedm mečů. Byla tam velmi příjemná atmosféra. Chození po městě už jsem měl dost, a tak jsem před jedním z vrcholů dne – Krojovaného průvodu městem – zašel do baru v ulici, jíž měl průvod procházet, na kávu, abych se trochu probral. Bylo to lepší než zůstat na náměstí, kde bylo opravdu hodně lidí.

Celková zpráva o festivalu, ve fotogalerii jsou fotky ve vyšším rozlišení: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/kyjov-hodoninsko-jizda-kralu-slovacky-rok-kroje-tradice.A190819_170157_domaci_knn

Krojovaná účastnice průvodu líčí své zážitky, ve fotogalerii je více fotek v nižším rozlišení: https://www.denik.cz/regiony/usmivat-a-mavat-jak-na-soutezi-krasy-radi-mi-slovacky-rok-zazitek-nadosmrti-20190818.html

Vyšel jsem z baru a přímo naproti vchodu se dal do řeči se třemi staršími dámami, které se přijely podívat ze Šternberka. Postupně začali procházet a projíždět kolem krojovaní z jednotlivých slováckých dědin a měst, přiléhajících ke Kyjovu. Bylo to velmi pestré. Kyjov byl až nakonec. V průvodu byly neseny i dvě nebo tři zemské vlajky a jedna markraběcí. V redakčních fotogaleriích nejsou. Zato je v jedné z nich asi nějaký student z Afriky, který na Moravě po studiích zůstal. Šel hned někde na začátku. V závěru průvodu se někteří zařadili na jeho konec a šli s krojovanými na náměstí. Dal jsem přednost protisměru a zamířil do parku se trochu osvěžit a pak si ještě jednou prošel město. Před odjezdem posledního vlaku jsem zůstal delší dobu v parku, kde na volném trávníku hrál a zpíval kvartet mladých muzikantů (basa, dvoje housle, klarinet) moravské a slovenské písničky. Bylo poznat, že je to baví, někteří lidé kolem tančili. Ve vlaku se jeden krojovaný ptal druhého, jestli jde do sklepa (vinného). Ten mu odpověděl, že ne, že je hrozně unavený. Chápavě jsem se usmál. Za dva roky na ten mimořádný Slovácký rok určitě vyrazím.

Petr Brázdilík, signatář Deklarace moravského národa