Češi nemají svůj spisovný jazyk?

S určitou nadsázkou můžeme říct, že to tak skutečně je. Ať už vezmeme naše rané písemnictví, které vzniklo na Moravě, nebo už přímo spisovný jazyk, který je svým vznikem i charakterem více moravský, než český.

Podívejme se na počátky našeho současného spisovného jazyka.Ten se v průběhu 16. století ustálil, zejména po hláskové stránce měl už dnešní podobu. Zřídka najdeme jevy v našem předbělohorském jazyku odlišující ho od spisovného jazyka dnešního. Častější jsou takové případy v památkách pocházejících ze středních Čech. Po stránce jazykové se vyznačuje nejlepší podobou našeho slovanského spisovného jazyka Bible Kralická a je brána a považována za vzor našeho spisovného jazyka vůbec.

Překladatelé Bible Kralické pocházeli z větší části ze střední a východní Moravy a v překladu bible uvědoměle navazovali na původní starší jazyk.Tvary pro Moravu netypické se v Bibli Kralické vyskytují jen velmi řídce, jako například voráč, hlemejžď, tejden. Několik zvláštností najdeme i u tvarosloví (dvě rybě, ukřižovali s ním jiná dva), ale jde o jevy výjimečné.

U našeho spisovného jazyka, nazývaného až do počátku 20. století na Moravě moravština a v Čechách čeština, nakonec převládl název čeština. Ale jedná se jen o název, nálepku. Logika věci samé je jiná. Námitka, stejně jako jiné námitky, že Moravané nejsou národem, protože „prý“ nemají vlastní jazyk, se tak ukazuje jako lichá. Neochota uznat oficiálně existenci moravského národa, který tu stále je a vždy byl, ukazuje jen na politickou nevůli. Na snahu udržet za každou cenu komunistický centralistický krajský systém, ve kterém nemají Moravané a Morava žádná jim náležející zemská a národnostní práva.

Morava se tak nemůže optimálně rozvíjet kulturně, politicky ani hospodářsky, jak by to odpovídalo jejímu potenciálu. A to ke škodě celého státu.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského jazyka