Bon cop de falÇ

Před listopadem 1989 jsem byl po dobu asi desíti let členem Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU). Přestože členy tohoto v té době cca osmdesátičlenného pěveckého souhoru nebyli profersionálové, ale učitelé mnoha odlišných profesních zaměření a všech typů škol, od prvního stupně základní školy až po univerzity, umělecká úroveň tohoto tělesa byla vynikající. Především proto, že v té době stál v jeho čele skvělý dirigent, vynikající muzikant a úžasná lidská autorita Lubomír Mátl. Úroveň souboru byla tak dobrá a jeho repertoár tak široký, že PSMU bylo schopno každoročně absolvovat mnohadenní zahraniční turné, a to nejen ve statech tehdejšího komunistického systému, ale i na Západě (Itálie, Francie, Španělsko a další).

Spalo se sice v klášterních ubikacích, nenáročných ubytovacích zařízeních typu Hotel Formule 1, internátech či vysokoškolských kolejích, ale přijetí v pohostinském městě se uskutečnilo téměř vždy na radnici a uvítací proslov obvykle pronesl sám primátor města. Téměř vždy s tím byla spojena i nějaká nevšední pozornost, např. v italské Monze primátorka města zajistila členům pěveckého tělesa projížďku autobusy po závodní dráze Formule 1.

V západních zemích začínaly koncerty zpravidla později než u nás doma, většinou ve 22 hodin. S přestávkou trvalo koncertní vystoupení vždy přes dvě hodiny. Provedení skladeb bývalo zdařilé, mimochodem celý program se odezpíval vždy zpaměti, takže pozorné a vděčné publikum si zpravidla vyžádalo řadu přídavků, a pěvecká produkce proto končívala po půlnoci. Co se zpívalo: kromě starým mistrů renesančního období, jakým byl např. G.P. da Palestrina, a vedle skladatelů té země, v níž se vystupovalo, sestával program téměř výhradně z písní a sborů skladatelů moravských. Dominoval samozřejmě Leoš Janáček. Vděčné byly jeho sborové úpravy moravských národních písní i jiné drobnější skladby, nadšený ohlas pak vyvolávaly Janáčkovy mužské sbory na slova Petra Bezruče, Maryčka Magdónova, Kantor Halfar a Sedmdesát tisíc, jež ve světové sborové literatuře nemají obdobu.

Obsah těchto pěvecky velmi komplikovaných i poslechově nesmírně obtížných skladeb, zpívaných navíc v češtině, bylo třeba posluchačům předem poněkud osvětlit a celý program koncertu provázet průvodním slovem a verbálně zarámovat. Zde prokazoval pěveckému sdružení perfektní služby vysokoškolský učitel MU v Brně, polyglot Arnold Hála, sám výborný zpěvák. Největší nadšení sklidilo jeho průvodní slovo v Katalánsku, kde skladby neuváděl ve španělštině, ale vstřícně v katalánském národním jazyce, tedy v katalánštině. Když na závěr koncertu sbor zapěl ve čtyřhlasém provedení i katalánskou národní hymnu, celý sál vždy ihned povstal, lidé položili ruku na srdce, někteří zvedli pěsti, mnozí slzeli, a po doznění tohoto zemského a národního symbolu Katalánska sál burácel frenetickým potleskem.

Toto jsou slova její první sloky a refrénu:

Catalunya triomfant,                                                     Katalánsko vítzězné
tornara a ser rica i plena.                                               bude opět bohaté a celé.
Endarrere aquesta gent                                                  Zpátky, lidé
tan ufana i tan superba.                                                 tak domýšliví a pyšní.

Bon cop de falÇ! Dobrý úděl srpem!

Bon cop de falÇ,                                                             dobrý úděl srpem,
defensors de la terra.                                                     obránci země.
Boc cop de falÇ!                                                             Dobrý úděl srpem!

Hymna má název z katalánské historie Els segadors/Ženci.
Má tři sloky.

Jiří Kvapil, signatář Deklarace moravského národa