Demokracie s brzdou a volantem

I tak se dá nazvat politika Československa po Listopadu. A posléze i politika České republiky.

Když to vypadalo, že by ve volbách zvítězila Křesťansko demokratická unie s obdivuhodnou osobností, JUDr. Josefem Bartončíkem ve vedení, „hrad“ v čele s Václavem Havlem zasáhl. Stalo se tak tehdy účinným a osvědčeným prostředkem – obviněním ze spolupráce s StB. Provedení této špinavosti se ujal scenárista Jiří Křižan, s na tehdejší dobu velmi dobrým „kádrovým profilem“. Kdo by zrovna jemu nevěřil? Chlapci narozenému 26.10.1941 ve Valašském Meziříčí, jehož otec byl odsouzen v politickém procesu za „velezradu“ a v roce 1951 popraven. On sám roce 1958 byl z politických důvodů vyloučen z gymnázia. Byl havířem a posléze dělníkem v různých profesích, v období „pražského jara“ novinářem. V letech politického uvolňování 1964-1968 vystudoval scenáristiku a dramaturgii. A tak po domluvě s „kamarády“ na hradě to rozjel tak, jak se na scénáristy slušelo. KDU nezvítězila, Bartončík, který jako skutečná osobnost ohrožoval i postavení samotného Havla dostal infarkt a na post předsedy KDU nastoupil Josef Lux. Za jeho vedení KDU přestala podporovat obnovu zemského zřízení, takže to byl pro nově ustavené pražské centrum bonbónek navíc.

Podobně bylo přece naloženo s Doc. Boleslavem Bártou a to přece také vyšlo. Při další volbě Václava Havla prezidentem dokonce „nechali zavřít“ poslance a předsedu Republikánské strany Miroslava Sládka, aby jim „vyšly hlasy“. I tato strana podporovala obnovu zemského zřízení a po masivní dehonestaci oslabovala – až se stala bezvýznamnou.

Oprávněné snahy Moravy tak dostaly několik tvrdých ran. A utrpěla samotná demokracie. Ukázalo se, že vůli lidu lze vhodně volenými metodami nasměrovat a manipulovat žádoucím směrem… A v těchto kolejích se jelo dál a podobné metody, sofistikovanější, ale nikoli méně nebezpečné pro naši společnost, se zneužívají dál !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa