Moravská mše vánoční

Alespoň začátek České mše vánoční “Hej, mistře!” z pera Jana Jakuba Ryby slyšel u nás snad každý. Málokdo ale zná starší a svého času velmi populární Moravskou mši vánoční “Čuj, Miko, čuj!”, jejímž autorem se v polovině 18. století stal moravský kantor Josef Schreier. K jejímu znovuobjevení došlo díky práci hudebního znalce Jana Trojana. V současnosti se dostává zpět do obliby.

Missa pastoralis in C boemica s uváděným názvem Moravská mše vánoční “Čuj, Miko, čuj!” moravského kantora Josefa Schreiera vznikla kolem roku 1755 za autorova učitelského působení v Bílovicích na Uherskohradišťsku. Ve své době byla Schreierova mše tak oblíbená, že se hrála nejen po celé Moravě a v Čechách, ale i v Polsku a v Uhersku. V oblibě byla celé jedno století. Později upadla v zapomnění, na čemž se částečně podepsaly církevní reformy chrámové hudby, částečně nástup modernějších skladatelů tvořících v poněkud jiném, rokokovém duchu, jako např. Jakub Jan Ryba. Právě Rybova česká mše později zcela zastínila starší dílo Josefa Schreiera, vycházející z moravské lidové hudby.

Zásluhu na znovuobjevení a oživení díla má v prvé řadě emeritní profesor Janáčkovy akademie múzických umění Jan Trojan, který zesnul před téměř pěti lety. V roce 1983 publikoval studii o Schreierově mši v odborném časopise. Kompletní partituru Schreierova díla objevil v archivech benediktinského kláštera v Rajhradě. Do moravských kostelů mši uvedl především Trojanův dlouholetý spolupracovník Zdeněk Smiřický z Dřevohostic, z rodiště Josefa Schreiera na hanácko-valašském pomezí (takzvané Záhoří).

Hudební dílo zažilo svou novodobou premiéru v plném nástrojovém obsazení na konci roku 2002 v chrámu svatého Michala v Olomouci a následně i v Schreierových rodných Dřevohosticích v kostele sv. Havla. Od té doby zazněla moravská vánoční mše v mnoha chrámech a na dalších místech na Moravě i v zahraničí.

Moravská mše vánoční “Čuj, Miko, čuj” je v podstatě sledem pastorel, drobných scének s pastýřskými náměty. Čerpá hojně po stránce melodické i textové z valašského lidového prostředí. Její jedinečnost spočívá v tom, že se v ní prolíná latinská liturgie s moravskou řečí, v níž jsou zastoupeny především valašské nářeční prvky. Řadí se mezi nejvýznamnější díla barokní pastorální hudby vyvěrající z moravského temperamentu a folkloru severovýchodní Moravy. Melodika a rytmika vychází z moravské lidové hudby ve starých tóninách období pozdního baroka.

https://zpravyzmoravy.cz/moravskou-msi-vanocni-slysel-na-rozdil-od-te-ceske-malokdo-pritom-byvala-velmi-popularni/