Postupná čechizace Moravy

… nevím, čemu se furt divíte. Říká se tomu salámová metoda.

Po puči podvodníků 28. října zrušení Zemského sněmu na Moravě. Od roku 1927 český protektorát s loutkovým zemským prezidentem. Od roku 1949 zavedení malých krajů a tím zrušení Moravy jako země. 1960 anexe částí moravských území sousedními Čechy do Česka = Čech (viz Jungmannův Slownjik), 1968 odepření zemské samosprávy Moravy Čechy z politických a Slováky z ekonomických důvodů (národní důchod by se dělil na tři místo na dva díly).

1992 další anexe částí moravského území, tentokrát ve prospěch Slovenska. Při vzniku ČSR byla nikdy řádně nevysvětlená smrt nežádoucího M. R. Štefánika, bez něhož by nebylo ani legií v Itálii, Francii, Rusku, ani presidenta Masaryka, ani Beneše, ani Československa. Smrt dalšího Slováka, Dubčeka, stejně tak podezřelá a řádně neobjasněná, při rozbíjení Československa Havlem a Klausem. K tomu podezřelá smrt stejně tak nežádoucího Moravana doc. Bárty. Masivní čechizace od roku 1993. Nejsou to jen malé české znaky na úředních razítkách, dokonce i na poklopech kanálů (k vidění ve Zlíně), ale sdělovacím prostředkům na Moravě nařízeno (zdroj informace nemohu prozradit, protože bych ohrozil jeho pracovní pozici) vyhýbat se slovu Morava ve všech tvarech.

Odnárodňování moravské mládeže ve školách (všecko je české, „kdo neskáče, není Čech“), absence výuky moravských dějin už od 1. republiky dosud. Čechizace dosáhla takové míry, že podle autorky publikace o odbojářích dokonce Slovák Kubiš měl vykřiknout „Češi se nikdy nevzdávají“. Přitom vykonavateli trestu smrti nad Heydrichem byli až na jednoho Slováka výhradně Moravané; jediný Čech byl zrádcem. Čeští lvi jsou všude. Na památných stromech na Moravě nevyjímaje. Neokomunistický český stát rokem 2 000 vrácením komunistických malých krajů dovršil nevyhlášenou anexí tisíciletou snahu po likvidaci Moravy.

Na Javořině už nejsou déle než staletá „Přátelská setkání Moravanů a Slováků“, ale jen „Setkání Čechů a Slováků“.

Morava s částí Slezska už dávno oficiálně neexistuje, ale ti, nichž se to týká nejvíce, si toho zatím nevšimli.

Vladimír Olšanský