Moravská řeč

Poslanci Moravského zemského sněmu roku 1848 odmítli české státoprávní požadavky a několik z nich i jasně deklarovalo, že být Moravanem nesouvisí s řečí, ale vztahem k zemi. Nic méně budoucnost ukázala, že identita obyvatel Moravy si stejně najde svůj klíč v jazyku. A začalo to již téhož roku. Sedlské noviny (vycházely v Olomouci pod vedením Jana Helcelta) v dubnu roku 1848 publikovaly článek s názvem: „Náš jazyk“. Autor v něm vyjadřuje přesvědčení, že Češi i Moravané mají stejnou řeč a podle něj je čeština jen „vybroušenější a vzdělanější moravština“. Od toho míří rovnou ke sdělení, že nikoli jen mezi jazyky, nýbrž i mezi národy není podstatnějšího rozdílu. Vzhledem k tomu, že slovanští Moravané neměli své přirozené kulturní ani politické centrum (nejvýznamnější města ovládali Moravané němečtí), nevznikl ucelenější boj za moravský národ a jazyk. Pod tlakem české i německé agitace postupem času zvítězila teze národní jednoty a koncem 19. století již nebylo Moravanů. Bylo jen Čechů a Němců. Za zmínku ale stojí článek rovněž z olomouckých novin Die neue Zeit (německé periodikum). V březnu roku 1849 v nich autor viditelně zvedá prapor na obranu moravského jazyka. Je to de facto kontradikce k úvaze o neexistenci moravského jazyka.

Cituji svůj překlad, takže prosím o shovívavost 🙂 :

„Tak jako Morava i Čechy mají své charakteristické jazykové zvláštnosti, kterými může hovořit, více či méně lidí. …

Kromě toho, že Hanák se stejně tak málo potřebuje stydět za svůj dialekt jako Slovák, který přes svoji Slavy dceru dokázal, že ke spokojenosti může učit svět, – tak nemůžeme popřít, že naše moravská vlast, stejně tak dobře jako Čechy, má své zvláštnosti, charakteristické, vědecky regulované slovanské písmo a řeč, které člověk moravskou nazývá, a každý Moravan i sám sprostý pasák krav jí rozumí. Pokud mi nechcete věřit, přečtěte si psaní Karla Staršího z domu Žerotínů olomouckým radním z roku 1610.

Tam je Vám úředně dokázáno, že my v moravské zemi máme zvláštní, charakteristický jazyk, který je nám Moravanům vrozený, za který se nemáme důvod stydět, ještě méně pro označení po zemi, kde se takto mluví, totiž moravsky, – na rozdíl od českého, konkrétně slovanského jazyka, kterým se mluví v Čechách . Nebo to došlo již tak daleko, že ani jednou nesmíme říct co je moravské?

Podle Vás bychom měli vycházet z toho, že nám jménem Moravané nezůstane nikdy označení pro naši řeč. Pokud nevíte, jaká je řeč Moravanů, tak si vezměte Kralickou bibli, Knihu Tovačovskou, díla Moravana Ámose Komenského, nebo pokud je to pro Vás příliš, moravskou Gramatiku od Frycaye k ruce. Tam můžete číst jaká je moravská řeč, a jaké jsou její zvláštnosti oproti řeči české. Ale nezpochybňujte Vaší moravské vlasti vrozený jazyk, aby jste nedošel do slovanského pekla, kde Kollár v 571. sloce jeho Slávy dcera, odkázal Vaše podobně smýšlející krajany Vzhledem k tomu, že jak se zdá jste velmi znalý v Bibli, tak k Vám nakonec volám: Běda tomu, co ze zlého pochází. Vezměte si k srdci tento výrok a nemějte mi za zlé, že píši německy; donutil jste mě k tomu.

Vy neumíte moravsky, já neumím česky, proto jsem zvolil řeč, která je běžně užívaná i na slovanských kongresech a je k pochopení.“

Autor je podepsán jako Ein Mährer tedy Jeden Moravan. Hle; německá apologie slovanské moravštiny!

Zdroj: Fb Jaroslav Moravian Svozil