Počešťování Moravanů

Snaží se z nás všech udělat Čechy. Kdo? Média, na která působí centralizovaná pražská politická moc. Ale když se podíváme do historie, vidíme nad slunce jasněji, že Morava a Moravané a Čechy a Češi byly vždy dvě svébytné země. Dvě svébytná etnika. Země a etnika, které měly vlastní sněmy, vlastní zemskou hotovost, vlastní církevní provincii, vlastní zemské patrony, vlastní legendy o záchraně země v době největšího nebezpečí.

U nás na Moravě je to Legenda o moravském králi Ječmínkovi. Měla by pro nás Moravany zůstat něčím posvátným. Stejně jako je pro Čechy obdobná, a přece jiná, legenda o Blaníku a sv. Václavu.

Pokud budeme držet v paměti naše tradice, nenecháme se zviklat a budeme se držet přirozenosti, nikdy nezapomeneme  kým jsme byli a kým stále jsme, král Ječmínek opravdu přijede Moravu zachránit. Protože budeme-li si vážit své historie, svých předků, kteří za práva Moravy a Moravanů mnoho vytrpěli a položili i životy, nikdo s námi nehne. Nikdo z nás zavrženíhodnou etnocidou Čechy nenadělá.

Moravané se nemohli po více než tisíci letech stát jen tak z ničeho nic Čechy. Jen proto, že po polovině 19. století k nám přišli aktivisté z Prahy a chtěli po nás, abychom se přidali k nim kvůli záchraně společného slovanského jazyka v době českého obrození. Že to není tak jednoduché a ani přirozené svědčí i to, že ještě po tak dlouhé době se stále mnoho lidí na Moravě hlásí k moravské národnosti. Přes všechnu tu dlouhodobou masáž, která na nás působila a působí.

Nic dobrého nám to nepřineslo a nepřináší. Jen se naše země Morava stala opomíjenou oblastí v rámci České republiky, kde se stále častěji mluví jen o Čechách, jakoby další části republiky snad ani neexistovaly. Jakoby tam ani nežilo dalších 4 a 1/2 milionů občanů našeho státu.

Zdroj: Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa