Moravský národ

Ve Smlouvě mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem, podepsané v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919, kterou tyto mocnosti uznávají stát československý je uvedeno: „… hledíce k tomu, že spojení, které kdysi trvalo mezi bývalým královstvím českým, markrabstvím moravským a vévodstvím slezským ze strany jedné a mezi ostatními územími bývalého mocnářství rakousko-uherského ze strany druhé, navždy a zcela přestalo, hledíce k tomu, že národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle rozhodly se spojiti a že se skutečně spojily trvalým spolkem za tímto účelem, aby vytvořily jednotný, svrchovaný stát s názvem Československá republiky …“

V roce 1990, po politických změnách v Československu proběhl, etnograficko – sociologický průzkum historického vědomí obyvatel Moravy s částí Slezska. Výzkum prováděl v 583 městech a obcích Etnografický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Na otázku za co se považují obyvatelé Moravy a části Slezska odpovědělo 88,3% dotázaných za Moravany, 8,0% za Slezany, 3,4% za Čechy a 0,3% připadlo na nevyhraněné názory a na etnické vědomí zejména slovenské a polské.

V roce 1991 proběhlo v Československu oficiální sčítání lidu. Mezi národnostmi, které byly uvedeny na sčítacích formulářích však nebyla uvedena národnost moravská. Moravským občanským a politickým iniciativám se však podařilo prosadit možnost přihlásit se k moravské národnosti. Přes skutečnost, že tato možnost nebyla všem občanům známa, přihlásilo se na území Moravy a části Slezska k moravské národnosti 34% občanů.

Dne 16.prosince 1992 byla přijata Ústava České republiky, která začíná slovy: „ My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku …“, jejíž součástí se stala Listina základních práv a svobod. V Listině základních práv a svobod se v odst.2 čl.3 uvádí: „ Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“

Od roku 1993, kdy vznikla samostatná Slovenská republika, všechny politické reprezentace Slovenské republiky uznávají kromě české, také moravskou národnostní menšinu a tím i moravské většinové národní společenství, které po rozdělení společného státu žije na území České republiky. Dokladem je stálá účast zástupce moravské národnostní menšiny na Slovensku v Radě vlády Slovenské republiky pro národnosti.

Politická reprezentace České republiky v rozporu z výše uvedenými skutečnostmi ve všech oficiálních informacích o národnostním složení občanů České republiky počty občanů, kteří se hlásí k moravské národnosti, zahrnuje do počtů národnosti české.

V roce 2001 byla přijata první zákonná norma od vzniku České republiky, která definuje postavení příslušníků jednotlivých národností, žijících v České republice. V tomto zákoně o právech příslušníků národnostních menšin je uvedeno: „ Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné, než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšímu, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“ V průběhu projednávání byl odmítnut pozměňovací návrh na rozšíření většinové národnosti české, o moravskou a slezskou. Na základě této skutečnosti zástupci Moravanů požadovali respektování občanů moravské národnosti jako menšinového národnostního společenství, obdobně jak je tomu na Slovensku. Tento požadavek byl zástupcem Vlády České republiky odmítnut.

Výsledkem intenzivního úsilí politických představitelů pražských politických stran o zničení moravského národního povědomí, především za přispění pražských medií s celorepublikovou působností, je skutečnost, že se v roce 2001 přihlásilo k moravské národnosti už jen 373 294 občanů České republiky oproti 1 362 313 občanům v roce 1991.