Vrátíme pojem národ do Ústavy?

V návaznosti na včerejší výzvu k zasílání i starších příspěvků k problematice Moravy a Moravanů zveřejňujeme úvahu Petra Michka ze dne 28.11.2016. V rámci diskuse o postavení moravského a českého národa v našem státě určitě stojí za zveřejnění.

 

Vrátíme do Ústavy České republiky pojem národ?

Ústava České republiky, přijatá Ústavním zákonem České národní rady dne 16. prosince 1992 začíná preambulí, kde se praví: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů……atd.

V Hlavě první,  v základních ustanoveních v článku 1 je uvedeno: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Z výše uvedeného vyplývá, že Ústava ČR je postavena na občanském, nikoli na národnostním principu. A tuto skutečnost z kritizoval ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy (UK) profesor Aleš Gerloch,  když v pátek dne 11. listopadu 2016 v prostorách Vlasteneckého sálu pražského Karolina prohlásil, že do Ústavy ČR by se měl vrátit pojem národ jako základní pojem státnosti. Česká republika by podle něho měla být vlastí příslušníků českého národa a s ním spjatých národnostních menšin. Podle něho „Ústava opomíjí existenci českého národa, který zde existuje po staletí!“ Dále dodal: „Ústava nezná český národ jako státotvorný prvek, a to nejen já považuji za nedostatek, protože Česká republika by nemohla existovat bez českého národa. To neznamená vyloučení občanského principu, ale naopak sepětí všech těchto principů“. A potom navrhl, aby do základních ustanovení  Ústavy byl vložen další článek ve znění: „ČR je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, které jsou s ním spjaty“. Jako důvod svého návrhu uvedl: „Jsme v období zásadních změn světa, které se budou dotýkat i naší ústavnosti i fungování státu. Jsou to procesy stejně významné jako v roce 1990, ne-li zásadnější. I ty státy s dlouhou tradicí ústavy s tím budou konfrontovány, nevystačí s dosavadními tradicemi!“

Proti tomu vystoupil soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník, který řekl: „Celá naše státnost je postavena na občanském principu, nikoli na národnostním“. Podpořil ho i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se domnívá že národní prvek ve státotvornosti je prvek naprosto překonaný. Je nejen konzervativní, ale dokonce možná i škodlivý!?! Zároveň poukázal na tendence nacionalismu, které se promítly do maďarské a polské politické situace, kde vidí velmi nebezpečné tendence pro celou Evropu. Dále Pavel Rychetský prohlásil: „Jsem pro internacionální model seskupení, jako je Evropská unie, než pro hermeticky do sebe uzavřené národní státy“.

A tak se ptám, jsou snad tito dva pánové (Lichovník a Rychetský) pro, abychom se v rámci (Evropskou unií),  vytvářené multikulturní společnosti rozpustili a ztratili se v bezejmenném davu, který nezná svou historii, své kořeny a tradice? To máme dopředu kapitulovat před hordami muslimských ekonomických imigrantů, kteří sem přicházejí za vidinou vysokých sociálních dávek se snahou změnit Evropu k obrazu svému?

Copak oba pánové neznají historii střední Evropy? Copak jim nic neříkají pojmy jako vlastenectví, láska k vlasti, k rodné zemi, městu či obci? Přece bez národního uvědomění a obrození by zde dnes nebyly svrchované státy jako jsou Polsko, Maďarsko, Slovensko i Česká republika. Tak proč hned, když se hovoří o národu, dotyčného řečníka nálepkujeme názvem „nacionalista“, když pro jeho snahy můžeme použít pozitivní označení „národovec“, což je člověk, kterému osud jeho národa není lhostejný!

Troufám si říci, že vzhledem k hrozbám multikulturalismu a islamizace Evropy, pojem národ by se v Ústavě ČR měl objevit. Ale oproti profesoru Aleši Gerlochovi bych nepreferoval pouze český národ, protože podle posledního sčítání obyvatelstva v ČR zde mimo Čechů žije ve své vlastní zemi Moravě i více jak 630 000 Moravanů, kteří se hlásí k moravské národnosti. (Pozn. Ke slezské národnosti se naposledy přihlásilo pouze cca 5 000 občanů). A kam zařadíme těch 2 700 000 obyvatel, kteří neuvedli žádnou národnost? Ti už se odrodili nebo jim je osud vlasti lhostejný? Nebo se za svoji národnost a původ stydí?

A proto bych návrh profesora Aleše Gerlocha podpořil a následně i trochu rozšířil: „Česká (Českomoravská) republika je vlastí příslušníků dvou starobylých národů, českého a moravského a příslušníků národnostních menšin a entit, které zde s nimi spolužijí“.

A jak to podpořit? Řešení by bylo. Přestat v masmédiích vnucovat lidem pejorativní název Česko či Čechii pro Českou republiku, když je to název pouze pro českou kotlinu, neboť ČR se skládá ze tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska, jehož podstatná část (Opavsko), byla do roku 1614 součástí Moravy!! Vždyť i na Hlučínsku lidé vědí, že se jejich předkové nazývali Moravci! Náš stát by měl mít název – Republika Čechy a Morava nebo spíše Českomoravská republika. Měli bychom obnovit samosprávné zemské uspořádání státu, které je ekonomičtější než 14 nesystémových krajů a obnovit okresy, na které bychom přenesli státní správu. Vždyť kraje jako takové, dnes většinou slouží jen k přerozdělování dotací. A do základních škol vraťme vlastivědu, kde se děti budou učit, tak jako naší předkové, pravdivou (nikoli upravenou) historii našeho státu – dějiny Čech i Moravy s částí Slezska a lásku k vlasti   – Českomoravské republice.

Moderní Čechové i Moravané, jako členové dvou kulturních národů, by měli být odpovědnými strážci duchovních, etických a humanitních tradic svých vlastních dějin! Neboť – národy, které si neváží vlastních dějin, budou odsouzeny k tomu, aby si je znovu zopakovaly! A to bychom neměli dopustit!

Mgr. Petr Michek, Brno