Státoprávní uspořádání na Moravě po zániku Velkomoravské říše

Dějinné události na Moravě začátkem 11. století již můžeme sledovat mnohem dů­kladněji. Překročíme tak temné období nedo­statku informací o událostech před rokem 1028, kdy po dobu 122 let nejsou o Moravě žádné dů­věryhodné zprávy. Toho roku 1028 (uvádí se též rok 1021) získal zemi moravskou od svého otce Oldřicha, pražského knížete přemyslovského rodu, jeho syn Břetislav. Velkými vladařskými turbulencemi byl Břetislav Oldřichem opět vlády zbaven. Nedlouho poté se opět vlády nad Mo­ravou zmocnil, přičemž ovládal pravděpodobně zejména Olomoucko. Dalším údajem o vládnutí na Moravě je zmínka k roku 1048, kdy se při­pomíná doba, kdy vládl na Moravě nejstarší syn knížete Břetislava, Spytihněv II. U zmiňovaných vládcích Moravy se neuvádějí jejich tituly, pouze příslušnost k vládnoucí přemyslovské dynastii vládnoucí v západoslovanském státě.

Zásadní změnou prošel způsob vládnutí na Moravě odkazem knížete Břetislava (+ 1055) spolu se stařešinským právem k vládnutí v ce­lém státě zřízením údělných knížectví na úze­mí celé moravské země. Centra těchto několika knížectví, podřízených ovšem pražským vlada­řům, byla v Olomouci, Brně, později ve Znojmě, krátkodobě i jinde. Zda toto dělení Moravy bylo k jejímu zemskému prospěchu, je diskutabilní. Zejména tím byl uspokojen nárok na vládnutí mladším příslušníkům přemyslovského rodu. Pozoruhodné je, že k dělení země české v ta­kovém rozsahu nedošlo. Vysvětlením může být také skutečnost, že díly země moravské dosta­čovaly úživností a prestiží jednotlivým členům přemyslovské dynastie. Může to však znamenat také možnost, že se mladší Přemyslovci museli tímto moravským dílem spokojit.

Systém údělných knížectví na Moravě přetrval do konce 12. století, kdy došlo k dalšímu státotvor­nému posunu ustavením moravského markrabství. Tento stav trval státoprávně až do roku 1918.

Z moravských údělných knížat vynikli v 11. století Vratislav II. na Olomoucku. Stal se roku 1061 po Spytihněvu II. pražským knížetem a od roku 1085 dokonce prvním českým králem. V Brně vynikl údělný kníže Konrád I., mimo jiné svým vojenským sporem s bratrem a králem Vratislavem II. Známý je případ zabití králova dvořana Zderada Vratislavovým synem Břetisla­vem II. při obléhání Brna roku 1091.

Po nenadálé smrti Vratislava II. v lednu 1092, při lovu pádem z koně, se údělný kníže Konrád I. Brněnský stal knížetem v Praze. Neuvádějí se důvody jeho brzkého skonu v září téhož roku. Dějepisci Kosmas i Palacký věnují tomuto vládci v Brně a později v Praze minimální pozornost.

Druhým vládcem v Praze, původem z Moravy, byl v letech 1107–1109 rozporuplný Svatopluk, syn Oty Krásného Olomouckého, jehož vládnutí bylo ukončeno jeho násilnou smrtí.

Třetím a nejvýznamnějším vládcem našeho západoslovanského státu původem z Moravy byl Konrád III. Ota Znojemský. V době jeho vlád­nutí na konci 12. století zaniká na Moravě sys­tém údělných knížectví. Tehdy nastupuje doba sjednocení Moravy jako svébytného markrab­ství, ovšem pod vrchní vládou velkého knížete, později krále, v Praze.

Malá četnost velkých knížat v Praze původem z Moravy byla způsobena častým nerespektová­ním stařešinského zákona, a to uzurpací vlády v Praze členy přemyslovského rodu původem z Čech. Tak nebylo uznáno právo na vládnutí v Praze Oldřichu Brněnskému po zavraždění Břetislava II. roku 1100. Jeho pokus o získání vlády v Praze roku 1103 skončil nezdarem. Zne­uznáno bylo také právo Oty II. Černého Olo­mouckého po smrti knížete Vladislava I. Česká historiografie toto přebíjí významem vítězství Čechů nad Němci u Chlumce roku 1126. Kom­plikovaná situace nastala za vlády Vladislava II. Údělný kníže Konrád II. Znojemský měl silnou oporu šlechty, a to i české a Moravanů. Zda byla volba Vladislava II. velkým knížetem v souladu se stále platným stařešinským zákonem, zůstává otázkou. Nároky Konráda II. přes jeho vítězství u Vysoké v roce 1142 a obléhání Prahy bylo zmařeno mohutnou vojenskou pomocí němec­kého císaře Konráda III., kterou Vladislav II. urychleně přivolal. Tak bylo často řešeno, kdo bude vládnout. Cizí pomoc byla často využívaná i zneužívaná.

Jaroslav Nesiba