Pověst o založení hradu Veveří

V Brně žil kdysi mladý vévoda Konrád. Rád lovil a proháněl se za divou zvěří. Tenkrát byly ještě zdejší lesy plné divoké zvěře a kopce okolo Špilberku se rozeznívaly zvuky lesních rohů a štěkotem psích smeček. Jednou se vévodova družina vydala směrem přes dnešní Žabovřesky do hustých hvozdů daleko za Komín. Když najednou vévoda s několika dvorními lovci uviděl krásného daňka. V čele své družiny se se svým chrtem pustili za ním. Jenže kníže při nahánění ztratil hlavu a ani si nevšiml, že družinu zanechal za sebou daleko v lese. Když si uvědomil, že se ztratil, začal troubit na lovecký roh, volal, ale nikdo se neozýval, jen jeho ozvěna. Mladý kníže si povzdechl: „Nic, musím se z lesa dostat sám!“ Dlouho se prodíral houštinami, maliním a hustými křovisky. Šel dlouho, z kopce do kopce, až se konečně dostal do údolí, kde se bystrý potůček vléval do tmavé řeky. Ve svahu si sedl do mechu pod skálu a celý unavený vyčerpáním usnul. Zdál se mu krásný sen. Na strmé skále v místech kde usnul, se nad řekou vypínal pevný kamenný hrad. V jeho komnatách se hrály lovecké písně a z nádvoří se ozývalo troubení lesních rohů. Vévoda nemohl odolat! Vstoupil na nádvoří, poté do loveckých komnat, chtěl pojíst a popít a v tom náhle procitl! Vzbudil ho nějaký šramot v listí. Zalekl se, že je to vlk nebo dravá šelma. Rychle se zvedl ze země, sáhl po svém mysliveckém mečíku, ale uffff. Z keřů k němu vyběhl jeho černý chrt. “Ale, ale, co pak mi to neseš, vždyť je to veverka” řekl mladý kníže. Poté se rozhlédl a uviděl veverek celé tucty. Běhaly před ním a před chrtem, rychle skákaly ze stromů na strom,na skálu, na zem a pak zase na stromy. V tom vévoda zapomněl na únavu a pustil se se svým psem za nimi. Běželi, nahoru do kopce, kde najednou narazili na poustevnickou chaloupku. Z chatrče vylezl starý poustevník, divící se, co tu tak urozený pán dělá? Vévoda mu sdělil, co se mu vlastně přihodilo, a protože se již blížilo k večeru, nechal ho v chaloupce přespat a pohostil ho i skromnou krmí. Ráno, když vévoda vstal, vyšplhal na skálu, která ho zaujala kousek od poustevníkovy chýše. Rozhlédl se do krajiny a viděl široko daleko! V duchu si řekl „to by bylo krásné místo pro lovecké výpravy”a pak si vzpomněl na krásný sen, který se mu zdál. Slezl dolů za poustevníkem a řekl: „postavím tady hrad a pojmenuji ho Veveří, to podle těch veverek co je tu kolem plno! A teď mě prosím vyveď z lesa ven! “ A jak vévoda řekl, tak se i stalo. Do dvou let zde vyrostl lovecký hrad a do dnešních dnů se jmenuje Veveří a říčka, která protéká pod ním se jmenuje Veverka.

Obraz vypráví o okamžiku, kdy si vévoda Konrád vyčerpán po dlouhém bloudění, lehne do mechu pod skálu u potoka dnešní Veverky, která se nachází v údolí řeky Svratky. Ve snu se mu zdá krásný sen o loveckém hrádku, který je znázorněn v pravém rohu a v tom ho probudí jeho pes nesoucí ulovenou veverku.

Pokud by pověst byla pravdivá odehrávala by se někdy v druhé polovině 11. století a jednalo by se o Konráda I. Brněnského, který vládl Moravě jako údělný kníže a později nasedl i na český knížecí stolec.

Zdroj: FB Vojtilus the ART