Hrnčíři z Loštic
Hrnčířství patří k Lošticím na Mohelnicku stejně neodmyslitelně jako výroba tvarůžků. S podnikavými řemeslníky a jejich výrobky se lidé nyní mohou seznámit díky výstavě Poslední hrnčíři, jež je kvůli koronavirové pandemii dostupná jen online na webu a Facebooku Vlastivědného muzea v Šumperku. K vidění jsou medailonky řemeslníků a některé jejich výrobky. „Hrnčířské řemeslo v Lošticích mělo dlouhou tradici, prosperovalo stovky let,“ uvedla kurátorka výstavy Pavlína Janíčková ze šumperského muzea.
Největší slávy dosáhli zdejší hrnčíři v 15. a 16. století, unikátní keramika se specifickými puchýřky byla známá po celé Evropě. Takzvané Loštické poháry se staly už tehdy sbírkovými předměty, majitelé si je opatřovali zlatými či stříbrnými víčky. Unikátní loštická keramika se objevila také na obraze slavného nizozemského malíře Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší.
Dnes se pak v nejrůznějších upravených verzích nachází v řadě muzeí po celé Evropě.
Zatímco nejslavnějším obdobím loštické keramiky bylo 15. a 16. století, největší rozkvět zažívalo zdejší hrnčířství v 19. století. Zatímco v roce 1755 působilo ve městě 18 hrnčířů, o necelé století později jich bylo 24. Vyráběli formy na pečivo, zadělávací mísy, nádoby na mléko, ale i speciální předměty jako kuřáky na včely pro včelaře. Ve městě tak žily rodiny, které si místní nedokázali představit jinak než jako hrnčíře. Patřili mezi ně i Špičkovi.
Svoji hrnčířskou firmu tady tak svého času měl i Richard Špička. Jeho podnik velmi dobře prosperoval, vše ale přerušila první světová válka. Na celé čtyři roky musel narukovat, firmu po tu dobu řídila manželka. Přes velké problémy dané válkou ji udržela až do návratu manžela. Ten ale utrpěl zranění, kvůli němuž už nemohl pracovat na hrnčířském kruhu.
Poslední loštičtí hrnčíři pak museli čelit nástupu hrnců z hliníku a smaltu. Nakoupili proto stroje na výrobu květináčů, začali se věnovat také kamnářství a výrobě kachlů. Přesto ale jejich řemeslo začalo v Lošticích skomírat, v polovině 20. století pak zaniklo.