Velkomoravská princezna z rodu Přemyslovců?

Jsou to čtyři roky, kdy archeologové objevili v pražské Vinoři unikátní nález – hrob ženy a šperků, kterými byl vybaven. Tým vědců nyní přichází s výsledky svého bádání. Kostra patří třináctileté dívce, jejíž život odborníci zasazují až do dob Velkomoravské říše. Kvůli šperkům i místu pohřbení, pak usuzují, že patřila k nejvyšším společenským vrstvám z rodu Přemyslovců. Ústav pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy po čtyřech letech uzavírá výzkum, který zkoumal život třináctileté dívky přezdívané jako Vinořská princezna. Její hrob během své praxe objevil tým studentů na pražském vinořském hradišti na samém severovýchodním okraji metropole. Mimo kosterní pozůstatky v něm byly nalezeny také zlaté a stříbrné šperky, které vypovídají o dívčině urozeném rodu.

„Hrob rozhodně patří k nejbohatším ženským hrobům, který z raného středověku na českém území známe. Obsahuje řadu špičkových artefaktů, například kolekci stříbrných náušnic, které jsou skvělou řemeslnou prací a nad jejichž výrobou současní zlatníci a specialisté žasnou,“ říká vedoucí výzkumu archeolog Ivo Štefan. 

Ačkoli kosterní hroby podle něj až tak vzácné nejsou, výbava, kterou u sebe dívka měla, je na své poměry opravdu luxusní. Vedle toho je takto bohatý hrob mimořádný také svým původním umístěním. Dívka byla pohřbena sama v rozměrné halové stavbě, což je hodně neobvyklé prostředí. Podle Štefana jsou totiž naleziště podobných hrobů typické především pro centra hlavních měst, v Česku výhradně pro okolí Pražského hradu. Objev ve Vinoři je tak zcela výjimečným.

Díky dlouholetému výzkumu se o identitě Vinořské princezny dnes už ví několik zásadních věcí. Třeba že pochází z období Přemyslovců. „Na základě přírodovědného datování s naprostou jistotou víme, že dívka zemřela v 9. století. Charakter šperku, který měla u sebe, má spoustu podobností s prostředím Velké Moravy,“ popisuje Štefan, podle kterého tenkrát šperky plnily mnohem více než jen estetickou úlohu. Člověk se dle něj nesmí nechat zmást tím, jak funguje šperkařství dnes. „V té době to nebylo něco, co si mohli lidé jít běžně koupit do obchodu. Šperkaři působili jako jednotlivci na urozených dvorech a vyráběli předměty na jejich specializovanou zakázku. Vytvářely se tak vazby a panovník si jejich prostřednictvím snažil naklonit přízeň elit, které mu pak pomáhaly budovat stát,“ vysvětluje.

Pátrání po původu třináctileté dívky odborníci popisují jako skládačku, na které se podílí několik desítek výzkumníků. „Archeologie je multidisciplinární obor, takže spolupracujeme s celou řadou specialistů, z kterých se každý zabývá něčím jiným. Společně pak dáváme získané informace dohromady a publikujeme je jako komplexní poznání, díky kterému lidé mohou životu v té době porozumět,“ popisuje Štefan. Z kostry tým zjistil dívčin věk, ze zubního kolagenu pak dokonce i stravu, kterou konzumovala, a další zajímavosti ohledně jejího zdravotního stavu. Podle antropoložky Hany Vondrové, která zpracovávala kosterní pozůstatky, byl právě onen zdravotní stav ve výrazném kontrastu s bohatou výbavou, která se v hrobě našla. „Zjistilo se, že dívka má asymetrické stehenní kosti, což bylo způsobeno nějakou zlomeninou, kterou prodělala v raném dětství. Zdá se, že zřejmě kulhala na levou nohu,“ zmiňuje. Biologický věk se stanoví podle vývoje lidského těla a kostry. V případě Vinořské princezny použili vědci tři metody. „Za prvé jsme změřili délku dlouhých kostí, kterou jsme pak podle speciálních tabulek vyhodnotili. Dále jsme zjistili, že dívka neměla přirostlou hlavici pažní kosti, podle čeho je jisté, že jí bylo méně než čtrnáct let. V dětském věku totiž kloubní hlavice nejsou přirostlé k tělům dlouhých kostí. Jako poslední jsme zkoumali chrup a jak se s věkem v čelisti prořezávají zuby,“ vysvětluje antropoložka Vondrová. 

Složitější je zjišťování složení stravy nebo datování nálezu, díky kterému odborníci dokážou dokonce i určit, kdy dívka zemřela. Přírodovědci dále hodnotí přírodní prostředí, ve kterém naši předci žili, co se v té době pěstovalo na polích a čím se lidé na daném území a v dané společenské vrstvě stravovali. Jídelníček Vinořské princezny přitom tvořila převážně rostlinná strava. Pochopitelně experti zkoumali i šperky, které se nalezly v hrobě ve velmi špatném stavu. Jelikož by se bez zásahu úplně rozpadly, v laboratořích Archeologického ústavu Akademie věd muselo dojít k jejich úplné obnově. „Šperky byly celé podloženy pryskyřičným modelem a na ten se znovu nanášel jejich kovový povrch. Dnes vypadají nádherně,“ popisuje Štefan. Výzkumníci zkoumali také jejich materiál, který vypovídá o neobyčejné zručnosti tehdejších klenotníků, kteří museli s poněkud primitivním vybavením zvládnout desítky výrobních procesů. 

Kolekce šperků z vinařského hrobu bude trvale k dispozici v nově připravované historické expozici Národního muzea, prostřednictvím níž se zájemci mohou o Vinořské princezně dozvědět víc.