Rozhovor předsedy strany Moravané Ctirada Musila s redaktorkou Sputniku
1. Jaká myšlenka podle Vás nyní nejvíce stmeluje představitele moravského lidu v České republice?
Moravany stmelují v zásadě dva faktory závislé na věku respondenta. Mezi starší generací Moravanů je stmelujícím prvkem hlavně vztah k historii a vědomí, že Morava byla před rokem 1918 plně autonomním státním subjektem spojeným s ostatními zeměmi habsburské monarchie pouze pomocí osoby panovníka, tedy Rakousko-Uherského císaře. Starší Moravany proto spojuje pocit křivdy ze ztráty Moravské svébytnosti. Velmi se upínají na moravskou historii, nejvíce pak k jejímu počátku.
Mladší Moravané již necítí tolik nostalgie po historii, ale vnímají nerovné postavení východní poloviny České republiky s její západní polovinou. Vnímají, že rozdílné postavení obyvatel odpovídá jejich původní zemské či národní příslušnosti a pomalu se tak dopracovávají ke svému moravanství. Někteří to vnímají jen regionálně, jiní i národně. Mnoho mladých lidí o jejich moravanství přesvědčilo ponižující postavení v pracovním zařazení, kdy jezdí pracovat do Prahy jako levná námezdní pracovní síla podobně jako třeba dělníci z Ukrajiny, Rumunska, nebo Slovenska. Rozdíl Moravského a Ukrajinského dělníka v Praze je v tom, že Ukrajinec zůstává Ukrajincem, kdežto Moravák je Čechem druhé kategorie. Moravané nebyli uznáni jako státotvorný národ a nebyli uznáni ani jako národnostní menšina. Stále více lidí vnímá tuto situaci jako tichou likvidaci své země i národa. Napříč generacemi vnímají Moravané ekonomickou i kulturní hegemonii Prahy. Vyvádění zisků z Moravy do Prahy a nespravedlivé přerozdělování do regionů cítí i ti, kteří se dosud ke své moravské identitě nedopracovali. Stačí se projet po dálnici z Prahy na Plzeň a pak z Ostravy na Bohumín a pochopíte, co znamenají slova „Nadčeši“ a „Podčeši“. Tento pocit poníženosti lidi spojuje.
2. Jak se měnila popularita a členské obsazení Vašeho hnutí od jeho založení v roce 1994? Ovlivnili ho konkrétní politické (sociální) události a případně i aktuální pandemie v Evropě?
Před 30 lety, dne 31.května 1991 zemřel za velmi podivných okolností čelní moravský představitel Boleslav Bárta. Stalo se tak na uzavřeném jednání ve slovenských Budmericích, kam byl pozván tehdejším Československým prezidentem Václavem Havlem. Boleslav Bárta byl výraznou osobností a dokázal spojit i jinak protichůdné organizace na společné moravské zemské i národní identitě. Po jeho smrti se již nepodařilo udržet tempo promoravské politiky s jinými proudy tehdejší doby a mnoho moravských politiků přešlo do jiných tehdejších parlamentních stran. Já jsem byl tehdy ještě nezletilý, takže tyto záležitosti znám jen zprostředkovaně. Proslýchá se, že moravské hnutí bylo masivně infiltrováno lidmi, kteří jeho aktivity odvedli slepým směrem a nechali tiše vyhasnout. Na čí zadání to bylo, se můžeme dohadovat. Koncem devadesátých let se většina občanů České republiky upínala k sociálním otázkám a národnostní problematiku zejména v době vstupu do Evropské unie upozadili. Vše zastínila euforie z očekávání nové evropské vlasti v podobě Evropské unie. Moravská otázka se začala oživovat až po krizi a ústupu pravo-levého souboje parlamentních stran. Vynořily se jednak strany typu „podnikatelský záměr“ a vedle toho protestující strany bez jasného politického vyhranění, které poprvé od roku 1989 začaly kritizovat podstatu současného politického režimu. Zklamání s dosavadního více než čtvrtstoletí polistopadové éry dalo vyplout na povrch opět starým bolestem a jako ve všech kritických obdobích, se opět vynořila moravská otázka. Například moravská plakátovací kampaň před sčítáním lidu, kterou jsem podpořil, by rozhodně nemohla mít takový ohlas, pokud bych v tom byl sám. Zájem lidí, z nichž mnohé ani osobně neznám, mě velmi překvapil. Vzestup zájmu o moravskou otázku nepochybně ovlivnily krizová léta po roce 2008. Ekonomický a sociální dopad epidemiologických opatření tomu jen pomohl. Lidé přestali věřit státu, jsou zklamaní z Evropské unie, rodiny takřka přestaly fungovat a všude znějící opěvování slávy českého národa a češství už spíše otravuje, než aby mělo stmelující účinek. Řada lidí si vzpomněla na svou původní vlast i národnost a očekávají od jejího obnovení lepší zítřky. Je to naděje. V současné celospolečenské krizi se objevují lidé, kteří jsou i bez uvedení svého jména ochotni podpořit návrat moravské vlasti osobním zapojením i financemi.
3. Z Vašeho pohledu dělá česká vláda a Evropská unie dost pro zachování a rozvoj moravské národnosti?
Česká vláda svou politikou usiluje o udržení unitárního a silně centralistického státu. Taková politika se projevuje jasným tlakem na zničení veškerých snah o zachování moravské národnosti i moravské zemské příslušnosti. To stejné platí samozřejmě i pro Slezsko. Na úrovni EU sice funguje uskupení regionalistických stran, jež má cíl prosazovat zájmy nestátních národů a různých historických území, ale ze strany oficiální EU nevnímáme příliš podporu a vzhledem k postojům k otázce Skotska a Katalánska ji už ani neočekáváme. EU vnímáme jako další centralistický, do značné míry globalistický a imperiální projekt nad úrovní centralizovaných rádoby národních států. Mohu tedy velmi jistě prohlásit, že Česká vláda a Evropská unie dělají maximum pro zničení a zapomenutí moravské národnosti.
4. V čem se podle Vás nyní projevuje „neustálé pošlapávání práv moravského lidu a počešťování obyvatel Moravy“, o kterém hovoříte v programu Vašeho hnutí? Mohli byste, prosím, uvést příklady?
Počešťování obyvatel Moravy začíná už od nejútlejšího dětství. Ve školách byl dějepis vztažený k území České republiky, tedy Čech, Moravy a Slezska nahrazen pouze pražskými, navíc značně upravenými dějinami a v horším případě Jiráskovými pověstmi. Televize slova „Morava a moravský“ používá zcela minimálně a to jen tehdy, když je opravdu nejde obejít. I v tak apolitické záležitosti, jako je předpověď počasí, se Morava minimalizuje způsobem, který lze parodovat větou: „I tam na východě mají nějaké počasí“. Sportovci jsou zásadně čeští a na dresech původní znak České republiky obsahující erby Čech, Moravy a Slezska nahradil pouze český lev. Naprosto všechny zahraniční filmy se dabují do pražského dialektu a Česká televize upozadila svá moravská studia. Spočítali bysme na prstech filmy, které byly za celou historii kinematografie natočeny v jiné formě lidového jazyka, než v pražském dialektu. Pohádky pro děti s moravskou tématikou chybí zcela. Český nacionalismus, a nebojme se mluvit o českém šovinismu, potkáme na každém kroku. Moravské děti jsou od malička vychovávány k autocenzuře tak, aby jakékoliv spojení s Moravou vnímaly jako směšné a ponižující. Toto vše vyjmenované jsou zatím jen záležitosti kulturní. Daleko hlouběji se však dostáváme při rozklíčování rozdělování státního rozpočtu. Zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní jasně definuje, že regionům a obcím vydává stát z vybraných daní dohromady jen třetinu daňových výnosů. Ze dvou třetin se obsah vybraných daní rozděluje pomocí dotací a to ještě jen ten zbytek, který neputuje do Evropské unie, NATO, nebo na různé zahraniční podvratné činnosti. Poslední medializovanou záležitostí byla podpora nepovedeného puče v Bělorusku. O většině darebáckých akcí placených z našich daní se z médií ani nedozvíme. Co zbude ve státním rozpočtu ČR, se rozděluje jako dotace. Ty jsou dosažitelné tím snáze, čím jste blíže centru, což má zásadní dopad na Moravu. Dodnes nám chybí dálniční napojení z Brna na Vídeň, severní cesta z Ostravy na Prahu, dokončení dálnice D1 u Přerova je doloženo na neurčito a napojení na Polsko má kvůli nerovnostem vozovky omezení rychlosti na 80 km/h. Proti tomu dálnice na Plzeň byla postavena v předstihu a je hladká jako zrcadlo. Zdravotnictví se centralizuje v Čechách a při rozdělování vybavení nemocnic se první v řadě vždy myslí na nemocnice v Čechách. Ponížené postavení Moravy se projevuje i v politice epidemiologických opatření. Skupina PPF Petra Kellnera darovala v říjnu 2020 ministerstvu zdravotnictví 50 plicních ventilátorů CoroVent za celkem 10 milionů korun. Po deseti kusech byly ventilátory rozděleny mezi Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze, Thomayerovu nemocnici, FN Motol a FN Plzeň, po pěti kusech bylo dodáno do FN Hradec Králové a FN Královské Vinohrady. Morava ani Slezsko z toho neměly samozřejmě nic.
5. V programu také požadujete, aby „byla Morava obnovena jako svébytný subjekt v rámci státního celku, kterým je pro nás federace skládající se z Čech a Moravy se Slezskem“. Nakolik je relevantní Váš cíl založit federaci?
Dne 9. května 1990 přijalo tehdejší československé Federální shromáždění usnesení, ve kterém uvádí, že považuje zrušení země moravsko-slezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti. Vyslovuje proto pevné přesvědčení, že ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví. O měsíc později 2. a 3. července se Česká národní rada usnesla, že zrušení zemského zřízení poškodilo jak zemi Českou, tak zemi Moravskoslezskou. Plná rehabilitace zemského zřízení na základě samosprávného principu bude definitivně řešena novou Ústavou České republiky. Tato usnesení nejvyšších zákonodárných orgánů tehdejšího Československa byly jen planými sliby a plně zapadají do politikaření typického pro české prostředí. Tradiční český alibismus plný výmluv na minulé režimy měl zamazat oči i ústa oponentů a udržet nastavený směr, tedy likvidaci Moravy a Slezska. Po zkušenostech s českou politikou již mnoho moravských aktivistů opustilo myšlenku zemského uspořádání a požadují federalizaci. Mnozí se nebojí mluvit i o tom, že plná federalizace na Českou a Moravskou republiku je minimální cíl.