Objev velkomoravské zdobené sekery

Je naší radostnou povinností informovat čtenáře o novém unikátním nálezu – první zdobené velkomoravské bradatici z Moravy, jejíž fotografie nám byly zaslány na počátku května roku 2021, bezprostředně po jejím nalezení. Hlava sekery byla nalezena detektorářem, který ji spolu se souřadnicemi a dalšími údaji odevzdal Jihomoravskému muzeu ve Znojmě. Vzhledem k doposud neprozkoumané možnosti, že se jedná o hrobový nález, není možné blíže přiblížit místo nálezu, můžeme však uvést, že nález pochází z místa, které je od lokality Hradiště vzdáleno do 10 km vzdušnou čarou.

Následující článek má posloužit jako předběžné popsání artefaktu pro širší veřejnost, přičemž v budoucnu bude připravena verze pro tisk, která bude kolektivním dílem pracovníků Jihomoravského muzea ve Znojmě a autora těchto webových stránek a která bude obsahovat detailnější fotografie a odborné analýzy.

Hlava sekery, kterou jsme měli možnost prozkoumat, je lokálně zkorodovaná, avšak působí kompaktním a pevným dojmem. Nabývá tvaru, který je tradičně označovaný jako velkomoravská bradatice s dlouhými trny. Jde o lehkou průbojnou válečnou sekeru s mírně zkoseným ostřím vůči ose topora. Poulík (1948: 33) a Hanuliak (2004: 145-6) tento tvar pojmenovávají jako typ I; dle třídění Hrubého (1955: 170, Ob. 28.1), Dostála (1966: 70), Ruttkaye (1976: 306-7) a Luňáka (2018: 126-7) odpovídá námi zkoumaná sekera typu IA. Nadolski tomuto tvaru přisoudil označení Id (Nadolski 1954: 41, Tab. XIII.3) a Bartošková jej označuje jako IV.Ac (Bartošková 1988: 7, Obr. 1). Nejpřesnějším dosud zavedeným systémem je Kotowiczova kombinační typologie, v níž lze sekeru přiřadit k typu IB.5.30, který je definován jako úzká asymetrická sekera s čepelí tvarovanou do brady, jež má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a z vrchního pohledu zužovaný kladivovitý tlouk (Kotowicz 2018: 107-9). Zmínit můžeme také definici typu IV.Ac podle Bartoškové, podle níž jde o moravskou bradatici s delším zúženým týlem zakončeným svislou obdélníkovou ploškou a hrotitými ostny při násadním otvoru (Bartošková 1988: 7). Seker identického tvaru existují stovky kusů, které jsou rozprostřené zejména na Moravě, Slovensku a Polsku, omezeněji v Čechách, Maďarsku a na Balkáně (Kotowicz 2018: 108).

Konkrétní zkoumaný exemplář patří mezi větší známé kusy. Podle Dostála (1966: 70) se sekery tohoto tvaru se zpravidla pohybují v délce 150-200 mm, Hanuliak (2004: 145) uvádí jako nejběžnější hodnotu délku 150-170 mm s možnými přesahy na obou stranách. Ruttkay (1976: 307) eviduje délky variující mezi 138 a 207 mm. Hrubý (1955: 170) u staroměstkého souboru udává délku až 210 mm.

Rámcově lze nález řadit mezi 2. pol. 8. století a 10. století (Kotowicz 2018: 107-9), avšak v moravském kontextu můžeme s vysokou mírou jistoty hovořit o velkomoravském horizontu, tedy o době fungování znojemského Hradiště (Klíma 2000; Klíma 2009). Těžištěm bradatic na Moravě je nepochybně celé 9. století (viz diskuzi v Luňák 2018: 151-3).

Celková délka hlavy sekery činí 189 mm, váha v nálezovém stavu před konzervací 327 g. Na nálezu není patrný přikorodovaný textil. Délka čepele od vrchního okraje násadového otvoru po dnes zaoblený horní roh břitu činí 135 mm, po střed břitu 136 mm a po spodní roh břitu 137 mm. Předpokládaná šířka břitu včetně rekonstruovaného horního rohu je 61 mm, délka zaobleného břitu nezjištěna. Čepel se ztečnuje do ostra; ve vzdálenosti 50 mm od vrchního okraje násadového otvoru činí tloušťka čepele 10 mm. Zhruba 82 mm čepele je tenčí nebo rovno 10 mm. Délka brady dosahuje 74 mm, přičemž počátek brady je umístěn ve vzdálenosti 63 mm od spodního okraje násadového otvoru. Výška krčku čepele na úrovni násadového otvoru je 16,5 mm, zatímco tloušťka krčku v tomto místě činí 23 mm.

Násadový otvor vajíčkovitého tvaru se jeví jako mírně kónický – u horního ústí měří 32 × 27 mm, u spodního ústí 31 × 29 mm. Je orientován tak, aby topůrko svíralo s horní hranou čepele úhel větší než 90° (zhruba 100-105°) a celá čepel byla mírně skloněna směrem dolů, což znásobovalo průbojnost zbraně. Otvor je lemován dlouhými poničenými trny. Na levé straně z pohledu od tlouku je poničený horní trn a rozpětí trnů činí 70 mm, na pravé straně je poničený dolní trn a rozpětí je 67 mm. Rozpětí původních trnů při symetrickém provedení lze odhadnout na 87 mm. Trny mají v polovině svých výšek tloušťku variující kolem 2 – 3 mm, odkud se zužují zhruba na 1-1,5 mm na koncích. Maximální tloušťka zbraně na úrovni středu trnů je 34 mm. Střed trnů je spíše zaoblený, není zvýrazněný ostrým žebrem. Při pohledu do násadového otvoru spatřujeme na ose levých trnů rozsáhlý pás odděleného materiálu podobného šupině. Nabízí se možnost, že jde o pozůstatek po svaření oka (Kotowitzova varianta 5; Kotowicz 2018: 27), která je u velkomoravský bradatic rovněž známa (Pleiner 1967: 79). Vajíčkovitý tvar oka rovněž může směřovat k možnosti, že oko nebylo probito. Tato možnost musí být potvrzena či vyvrácena dalšími analýzami. V oku nejsou patrné stopy dřeva. Původně hlava sekery mohla být opatřena listnáčovým topůrkem s délkou 600-900 mm, na něž byla pravděpodobněji nasazena zespoda (Kotowicz 2018: Pl. XIX-XXIV; Poláček et al. 2000: 199, Abb. 22-27).

Zadní část sekery je vybavena tloukem, který je podobně jako čepel mírně ohnutý směrem dolů. Délka tlouku od horního okraje násadového otvoru je 21 mm, od spodního okraje 18 mm. Výška tlouku u násadového otvoru činí 21 mm. Tlouk při pohledu svrchu připomíná tvar přesýpacích hodin. Samotná úderná plocha tlouku je rozšířená, z bočního pohledu zaoblená, 23 mm vysoká a 9 mm tlustá.

kráceno z https://sagy.vikingove.cz/objev-velkomoravske-zdobene-sekery-ze-znojma/