Výročí úmrtí Svatopluka I. krále Moravanů

V roce 894, podle Dukljanské kroniky  dne 9. března, zemřel moravský panovník Svatopluk, toho jména I. Podle Kosmovy Kroniky české se měl Svatopluk na sklonku svého života vzdát panování a tajně vstoupit do kláštera na úpatí hory Zobor blízko Nitry. Žil tam nepoznán a až těsně před svou smrtí měl mnichům prozradit svoji totožnost.

Podle kroniky Přibíka Pulkavy by tam měl být i pohřben. Naopak Aeneus Silvius Piccolomini uvádí ve své kronice Historia Bohemica, že Svatoplukův syn, téhož jména druhý, dal ostatky svého otce Svatopluka I. převést na Moravu a uložit je mezi hrobky anebo do hrobky předků ve Veligradě.

Svatopluk panující v letech 871 – 894 byl třetím a nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše. Za jeho vlády se Morava stala opravdovou evropskou velmocí. Byl synovcem knížete Rostislava. Koncem 50. let 9. století se Svatopluk chopil politické moci v nitranském knížectví, které bylo součástí Velkomoravské říše. V roce 870, v touze po vlastní samostatné vládě, svého strýce Rostislava zajal, vydal Frankům a sám se zmocnil vlády. Svatopluk po tomto činu očekával, že ho Frankové potvrdí v pozici velkomoravského knížete. Ludvík Němec ovšem namísto toho vyslal na Velkou Moravu dva franské markrabí, Viléma a Engelšalka, coby regenty. Svatopluk byl pak spolu s arcibiskupem Metodějem uvězněn.

Roku 871 proti franské vládě na Velké Moravě vypuklo lidové povstání, vedené  Slavomírem a pod jeho vedením se Moravanům podařilo v krátké době dobýt ztracená hradiště zpět. Karloman proto zbavil Svatopluka obvinění, propustil ho z vězení a v čele bavorského vojska poslal na Moravu, neboť mu Svatopluk slíbil, že Slavomíra přemůže. Jenže když vojsko dorazilo na Moravu, Svatopluk se naopak se Slavomírem dohodl a před starým Rostislavovým městem společně způsobili bavorskému vojsku záhubu.

Tento krok mu umožnil stát se knížetem. Mezitím po intervenci u papeže se podařilo osvobodit arcibiskupa Metoděje z internace bavorskými biskupy a v roce 873 se mohl ujmout svých povinností. Na mírovém jednání Svatoplukova kancléře, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874 bylo dohodnuto, že Čechy a ostatní slovanské země budou nadále spadat pod církevní jurisdikci Metodějovu.

Svatopluk se sice zavázal odvádět východofranské říši poplatky a formálně uznávat její svrchovanost, nicméně měl mírem se svým nejsilnějším sousedem zajištěn zcela volný prostor pro vlastní mocenskou expanzi. Ta byla usnadněna civilizačním náskokem Velké Moravy (cyrilometodějská misie, státní aparát) oproti slovanským sousedům. Svatopluk tak už roku 874 získal území podél horního toku řeky Visly, dále ke své říši pevně přimkl dnešní severomoravské oblasti Opavsko a Holasicko. V roce 875 Bořivoj, jako Svatoplukův místodržící, usedl na český knížecí stolec a začal budovat opevnění budoucího hradu jménem Praha. Poté roku 883 přijal se svou ženou Ludmilou na Velehradě křest od samotného Metoděje. V roce 881 připojil Svatopluk kraj podél řeky Tisy a od roku 890 byla velkomoravskou součástí také Lužice.

Území Velké Moravy na konci 9 století

Svatopluk uskutečnil též významnou společenskou a vojenskou reformu. Velká Morava potvrdila své silné postavení ve střední Evropě, a to i pokrokem ve vytváření moravské církevní samosprávy, na které se významně podílel arcibiskup Metoděj.

Velká Morava tak byla prohlášena za léno Svaté stolice, čímž se jí dostalo rovnoprávného postavení s Východofranskou říší. V pramenech té doby byl Svatopluk běžně titulován jako rex – král.

 Roku 882 král Svatopluk vtrhl jako spojenec východofranského panovníka Karla III. do Východní marky a vypudil odtud markrabata Viléma a Engelšalka. Ti se přidali k silám Arnulfa Korutanského, který proti Svatoplukovi uzavřel spojenectví s Bulhary, kteří se útokem na zmocnili některých Svatoplukem dobytých území v dnešním východním Maďarsku. Svatopluk následně Bulhary vyhnal a podařilo se mu tak v letech 883 a 884 připojit k Velkomoravské říši celou Panonii. Tento krok si nechal potvrdit od Karla III. dohodou ve Vídeňském lese roku 884. Karel III. též prodloužil mírovou smlouvu s Velkomoravskou říší a Svatoplukovy pozice byly upevněny. V letech 888 a 889, se ale konflikt o Panonii opět rozhořel. Arnulf platnost mírové smlouvy přerušil a v roce 892 zahájil se svými početnými spojenci (mimo jiné i Maďary) tažení proti Svatoplukovi. Svatopluk i tentokrát dokázal veškeré nepřátelské útoky odrazit.

Král Svatopluk zemřel roku 894. Svým synům zanechal uznávanou a silnou říši. Ještě na smrtelné posteli prý vyzýval své syny k odporu vůči Frankům a rozhodnému úsilí za zachování politické moci říše. Mezi syny však brzy došlo k rozbrojům a ani štěstí Velké Moravě příliš nepřálo. Začal rozpad Velkomoravské říše.

Dokladem  toho, jak málo si připomínáme významné osobnosti, které stály na počátku dějin Moravy je i skutečnost, že na celé Moravě (v celé České republice) jsou jen dvě sochy Svatopluka I. První je  socha na (v) kašně v Lošticích u Olomouce. Je to kamenická práce z roku 1859, dílo maletínského keramika Steigera a sochaře Rottra z Orlice u Králík. Druhou je pak socha Svatopluka I. v Hluku na Uherskohradišťsku kamenosochaře pana Bedřicha Vašíka, ze Vnorov, která byla odhalena v roce 2014 u příležitosti 1120 výročí jeho úmrtí