Stálé zdraví! Zdraví stálé!
V nezdravém ovzduší dnešní doby je přání pevného zdraví velmi vítané. V mém dětství a začínajícím mládí budil jeden pozdrav spíše rozpaky a úsměv. Přesto bych se k němu v této době rád vrátil.
Jako dobře vychovaný chlapec jsem předávno zdravil cestou ze školy na lavičce odpočívajícího a fajfku bafajícího strýčka spořádaným „Pozdrav Pán Bůh!“ Z jeho zadýmených úst, neboť kouřil rád a pořád, a když došel tabák Taras Bulba, s nadšením tahal z dlouhé viržinky, zazněla opakovaně netradiční odpověď „Stálé zdraví! Zdraví stálé!“ Ostatně sousedé takto starému muži přezdívali.
Stařeček Stálé zdraví! je už dávno na pravdě Boží. Vzpomínka na něho v této době přišla znenadání, ale ve správný čas. Přát zdraví je lidské a na dědině je projevem dobrých sousedských vztahů.
Strýčka si pamatuji velmi dobře. Sedával před svým domem u hlavní silnice na jednoduché dřevěné lávce sestavené ze dvou čtverhranných sloupků a z desky přes ně položené. Hnědé manšestrové kalhoty končily v holénkách slováckých vysokých bot. Starší bavlněná košile, kterou měl zapnutou na pár zbývajících knoflíků, odhalovala jeho hruď. Na košili nosil krátkou černou plátěnou vestu s kapsou, která ukrývala balíček uznávaného tabáku a někdy jeho starou fajfku selskou, vyrobenou z olšového dřeva. Užíval ji již v zákopech za císaře pána. Na hlavě měl obnošenou čepici bekovku. Při pozdravu ji vždy smekl pravou rukou. Vrásčité ruce a tvář naznačovaly těžký životní úděl a letitou práci.
Podobně jako mnozí jiní sousedé a jeho vrstevníci přežil dvě světové války, které se zemí prohnaly. V té první bojoval i se svou fajfkou na frontě italské. Přežil. Později přežil také dvě totality. Tu německou ještě poctivou prací na svém hospodářství, část komunistické už v důchodě. Jako mladý živitel rodiny snášel těžké časy a dopady hospodářské krize třicátých let minulého století. Přesto zůstal optimistický a se svou početnou rodinou žil spokojeně a v souladu s přikázáními Božími.
Přemýšlím, kde hledat zdroj klidu, vyzařující pohody a optimismu, jimiž oplývali naši dávní sousedé, stařečci a rodiče. Jaká byla jejich životní filozofie, zásady, které jim umožnily přežít kruté časy a životní chvíle nepřízně osudu, jaké jsme my nepoznali? V čem zásadním byl jejich těžký život v nedostatku jiný?
Byť určitě řešili sousedské problémy, nepořádky, vády a hádky, byli více na sobě závislí, věděli, že ve chvíli nedostatku, těžké životní zkoušky, jsou rodina a sousedé nejblíže a nenechají nikoho bez pomoci. Žili svůj život skromně, na svém a ze svého. Dřeli od rána do večera. V potu tváře tvořili své majetky a nezbytné životní potřeby. Neznali starosti jiných. Nevěděli nic o světě. Nestresovali se z problémů politických, zveličovaných globálních. Ctili životní prostředí, žili zdravě a v souladu s přírodou. Spokojeně na jaře zaseli s vírou, že v létě a na podzim sklidí. Toto vědomí a klid nám chybí…