Existují České země? Neexistují!

Osobně se držím názoru T.G. Masaryka ve věci užívání pojmenování „české země“. Stejně jako on považuji toto označení za nesprávné a matoucí. TGM sice tuto zkráceninu z praktických důvodů občas použil, ovšem v tom případě s označením  „tzv. české země“. Byl si dobře vědom a chtěl na to i poukázat, že ČESKÁ ZEM JSOU POUZE ČECHY A MORAVA JE MORAVSKÁ ZEM !

Ze zkráceniny české země nelze poznat, zda to má být odkaz na dnes dávno neexistující, ale před několika staletími funkční soustátí zemí Koruny české, kde většina zemí v žádném smyslu toho slova však česká nebyla, nebo na země, kde se mluví česky. Země Koruny české sice na papíře existovaly déle, ale jen jako prázdný pojem. Praktického významu ztratily skutečně již před staletími. Jak České království, tak Moravské markrabství, byly dvě sousední země, mající mezi sebou hlídané hranice, na kterých se i déle než do poloviny 18. století vybíralo clo. Jak Morava, tak Čechy byly napojeny – na sobě zcela nezávisle – přímo na Vídeň.

Lze tedy označení české země chápat jako země, kde se mluví česky ? Ani tak to nelze chápat, protože označení český jazyk pro mluvu i psaný jazyk jak v Čechách, tak na Moravě, je z historického hlediska – novum. Lidé na Moravě nemluvili a nepsali „česky“, ale moravsky. Když Moravany v polovině 19. století jezdili čeští obrozenci „lámat“, aby upustili od své přirozené moravské národnosti a přihlásili se k národu českému, argumentovali tím, že je třeba zachránit společný „SLOVANSKÝ JAZYK“ ! Za jazyk český to označovali u nás jen tehdy žijící Němci, kterých nebylo málo a nakonec tento název, v době historicky nedávné, skutečně díky nim i převládl. Jako lidé vychovaní v německé řeči nedokázali dobře moravský jazyk od českého rozeznat. Ale ještě na počátku 20. století se časopisy vydávané na Moravě běžně vyjadřují tak, že píší moravsky !

Tedy ani různá vyjádření „ministrů“ a „pověřenců“ pro lidská práva u nás, že Moravané nemají vlastní jazyk a tak nemohou být uznáni jako samostatný národ, neobstojí. Jazyk máme od počátku společný. Je stejně český, jako moravský. Jak vznikem, tak dle území kde se používal a používá. Pokud bychom připustili, že Moravané nemají vlastní jazyk, museli bychom zároveň logicky připustit, že ani Češi nemají vlastní jazyk. A čí by tedy jazyk, kterým mluvíme a píšeme, byl?
Z toho mně vychází, že označení – pojem „České země“ nemá reálnou oporu v ničem. Vycházet z něčeho takového a dát státu, skládajícího se především ze dvou velkých historických zemí Čech a Moravy (a z jedné menší, našeho /jižního/ Slezska) název Česká republika, nebylo a není v pořádku. Natož Česko a Čechia – všechny tyto názvy mají vztah jen k území Čech !

Zcela přirozeně se po rozpadu Československa nabízel název státu Českomoravská republika, Českomoravsko. Odpovídal by lépe jak skutečnému stavu, tak naší ústavě. Také by to byl důstojný nástupce názvu Československo, který mají dodnes lidé právem ve vážnosti.

To, že je dnes téměř všechno označováno za české má jeden nepřiznaný důvod a účel. Neustále, a to i podprahově, vymazávat lidem z mysli moravské cítění. Moravskou identitu. A TO JE NEPŘÍPUSTNÉ.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa.