Je to příběh Moravské země, a to nejen za posledních 100 let, která jsou z pohledu osudu země samé těmi nejhoršími. Léty, kdy postupně, krok za krokem, byla Morava okrádaná o svobodu.

Je to prostý a starý příběh. Boj dobra se zlem. Příběh smutný. Jako když jeden ze sourozenců využije okamžité výhody a okrade druhého o vše. A poté sám hospodaří s jeho majetkem a rozhoduje o něm, ač na to neměl a nemá žádné morální právo. A chce rozhodovat nejen o majetku. Ale dokonce o tom, jak má ten druhý cítit a co si má myslet. Že nejen má být spokojen se svou porobou. Ale dokonce, že ji má schvalovat. A hlasy, které volají TO NENÍ V POŘÁDKU ! Sám okřikovat.

To je příběh Moravy, který není dokončen. Láska k Moravě, ač má být nahrazena láskou k celému státu, je tu stále. Silný vztah k vlastnímu, moravskému národu – moravanství, ač má být nahrazen láskou k českému národu – češstvím – je tu také stále.

Lidé na Moravě jsou manipulováni úřady i médii proti vlastním zájmům. Je jim zamlčována pravda o stoletém vykrádání Moravy Prahou a Čechami. Ale kdokoli chce zjistit pravdu, může. Doklady mluví jednoznačné. Od článků ve starším tisku, archivovaných interpelacích poslanců z Moravy a především ve statistikách. Má dáti, dal. V případě Moravy – měli dáti, nedali. O to více – brali !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace Moravského národa