Americká osada Moravských bratří na seznam UNESCO
Americké město Betlém má nakročeno do rodiny kulturního dědictví UNESCO. A pokud se mu to podaří, budeme to moci považovat za další českou památku na tomto seznamu. Přesněji řečeno moravskou, protože toto město v Pensylvánii bylo prvních sto let komunitou, kde žili výhradně Moravští bratři. Třetina zakladatelů amerického Betléma byla ze Suchdola nad Odrou a na tehdejší dobu šlo o místo, kde vládly doslova revoluční poměry…
Přínos Moravských bratří, to pro současné obyvatele Betléma není jen historická zajímavost nebo důvod k nostalgickému lokálnímu patriotismu, ale stále živá inspirace.
„Na kultuře Moravských bratří mám ráda, že byli prvními osadníky, kteří vzdělávali ženy. Tady v Betlémě máme nejstarší vysokou školu pro ženy v Americe. Náš hřbitov byl prvním místem, kde pohřbívali vedle sebe Afroameričany a bělochy, muže a ženy. To bylo v osmnáctém století něco neslýchaného,“ říká Betlémanka Kassie Hilgertová. Dobovou výjimečnost života zdejší komunity popisuje i prezidentka historické společnosti v americkém Betlémě Charlene Donchezová Mowersová.
„Všichni tu žili pohromadě. Takže v sesterském domě společně hospodařily indiánky z různých kmenů, Afričanky, Afroameričanky i Evropanky. Pracovaly, modlily se a chodily do školy spolu. Žilo tu několik otroků, ale to jen zpočátku, a nikdy tu neexistovaly plantáže v jižanské podobě. Někteří přijali moravskou víru, směli vstupovat do manželství, dělat všechno jako ostatní, měli v komunitě stejná práva, jen ji nesměli opustit,“ říká.
S prezidentkou historické společnosti stoupáme po schodech obecního domu, zřejmě nejstaršího stále užívaného dřevěného domu v Americe. Dnes slouží coby muzeum.
Moravští bratři se tu setkávali či modlili. A celkově svou misii tady při soutoku potoka Monocacy a řeky Lehigh udržovali coby soběstačnou, uzavřenou komunitu celé století od poloviny osmnáctého až do poloviny devatenáctého, kdy se z Betléma postupně stalo centrum amerického těžkého průmyslu.
„Byla to uzavřená komunitní společnost, kterou lidé zvenčí směli navštěvovat, ale nesměli tu trvale žít, pokud nepřijali moravskou víru. Dodnes tu můžete vidět moravskou architekturu, budovy z masivního kamene,“ upozorňuje Charlene Donchezová Mowersová.
Moravané měli interní pravidla pro jejich stavbu: „Vycházela z toho, k čemu měly budovy sloužit – zpočátku spolu nežily pohromadě rodiny, ale jednotlivci sdružovaní podle věku, pohlaví a stavu. A vycházeli z učení Komenského – zásadní bylo dostupné vzdělání pro každého, nejen pro děti bohatých. To bylo v té době naprosto radikální,“ připomíná historička.
A převratné novinky zaváděli Moravští bratři v Americe i v technologické rovině, upozorňuje Charlene Donchezová Mowersová. Pěstovali mnoho řemesel, obchodovali s okolím a soběstační byli i díky svému unikátnímu vodovodu.
„Zavedli první americký vodovodní systém, který dovedl dostat vodu až o třicet výškových metrů nahoru. Pumpovali takto pitnou vodu ze zdejšího potoka do vodárenské věže, ze které ji pak rozváděli dál, takže pro ni nemuseli chodit. To bylo krajně neobvyklé a v amerických koloniích do té doby nevídané,“ říká prezidentka zdejšího historického spolku a doufá, že americká Morava se už brzy zařadí mezi památky UNESCO.