Předseda strany Moravané ještě k výsledkům sčítání

Po zveřejnění výsledků sčítání lidu jsou představitelé moravských vlasteneckých organizací dotazováni na svůj postoj k poklesu osob, hlásících se k moravské národnosti, Tyto dotazy přichází i na adresu představitelů strany Moravané.

Základním hodnotícím parametrem je porovnání dvou čísel. Je to 522 474 osob přihlášených k moravské národnosti v roce 2011 a 359 621 osob hlásících se k moravské národnosti v roce 2021. Nutno ovšem brát v úvahu i osoby hlásící se ke dvěma národnostem, kde právě společná česká a moravská identita tvoří nezanedbatelnou číst respondentů a navíc jejich počet od roku 2011 vzrostl. Spolu s dalšími dvojitými sebeidentifikacemi je tak osob s moravskou identitou přibližně 550 tisíc. O deset let dříve to bylo zhruba 630 tisíc. Zde tedy už pokles není tak velký. Při sčítání lidu v roce 2011 si 23% respondentů neuvedlo žádnou národnost. V roce 2021 to bylo 31%. V České republice žije zhruba 10,5 milionu osob a v roce 2011 se k české národnosti hlásilo 6,7 milionu osob a v roce 2021 již jen 6 milionů, což je nejnižší počet za posledních 100 let. Je tedy evidentní, že na subjektivní důležitosti ztrácí veškerá identita. Nárůst počtu přihlášení k národnosti lze pozorovat jen mezi národnostmi imigrantů, protože tam narůstá i fyzický počet osob vlivem pokračující imigrace. Starousedlíci ztrácí zájem o sebeidentifikaci. Je to důsledek eurounijní politiky odnárodnění jednotlivých etnik Evropy a snaha o vznik jednotného evropanství. Ve světě konzumu lidé ztrácí i tak základní identitu, jako je příslušnost k pohlaví. Tím více se globalizační a konzumní trendy projeví na národní identitě. Česká republika v tom není výjimkou a vykazuje podobné trendy, jaké vidíme i v mnohých jiných zemích EU. Moravská identita vypadá jako oslabená v číslech. Je zde ale i jiný pohled. Ve sčítacích formulářích byla tato početně druhá nejčastější národní identita zamlčena a mediálně je moravanství ignorováno. Ti lidé, kteří si moravskou národnost při sčítání napsali, tak uvedli navzdory naprostému zamlčování všeho moravského v médiích, úředních záležitostech i v samotných formalitách sčítacího procesu. To znamená, že na rozdíl od šesti milionů lidí, kteří si napsali českou národnost bez rozmyslu, tak moravskou národnost si napsalo 359 621 osob z hlubokého přesvědčení. V tom je základní rozdíl v příslušnosti k české a moravské národnosti. Důležitý je i počet 179 721 osob, které se přihlásily k dvojí národnosti české a moravské a dalších více než 10 tisíc osob s jinou než českou národností deklarovanou společně s národností moravskou. I tito respondenti takto odpověděli navzdory mnohaleté ignoraci všeho moravského českou státní, ekonomickou i mediální mocí.

Moravská identita se však neprojevuje jen při sčítání lidu. Vidíme ji například i při volbách, kde i přes uniformní pražskou politickou propagandu volí moravské obyvatelstvo mnohdy jinak, než obyvatelstvo české. Reakcí na to je pravidelné urážení takzvaných venkovanů v médiích a od politiků zvolených za politické subjekty silné tradičně v českých regionech. Schopnost názorového odolávání mediální masáži je dokladem hluboce zakořeněného postoje k názorům odlišným od českého prostředí. Tato odlišnost je jednou ze známek odlišnosti vázané právě na historické moravanství a to i u osob, které se jako Moravané explicitně nedeklarují. Moravská identita se projevuje i ve formování svého životního prostředí. Moravané mají silnější vztah ke svému bydlišti, jsou častěji ochotni pro svou obec něco udělat a na vzhledu moravských obcí je to vidět i přes to, že mají horší dosah na finance ze státních zdrojů, než obce české. Budoucnost moravanství nelze odhadnout, pokud nevěříme na cestování v čase. Je pravděpodobné, že se moravanství projeví v okamžiku velké společenské krize, kdy se projeví rozdíl v české a moravské národní mentalitě.

Čechy byly historicky vždy úzce vázané na německé prostředí, což se hluboce otisklo do mentality Čechů. Morava měla historicky kulturní či politický vztah i k zemím bývalého Uherského království (zejména dnešní Slovensko, Maďarsko), nebo Polska. Zosobněním tohoto fenoménu je historická postava J. A. Komenského. To se může i v budoucnosti projevit v politicky napjatých situacích mezinárodních konfliktů.