Moravane, chceš být pod Čechem?
Morava, 12. 4. 1870
Vždy se nám z jisté strany vytýká, že jsme odrodilci, zpátečníci, co do vzdělání o sto let pozadu, a že nás svět ani neví. My ale dobře sledujeme každý krok nynější vrtkavé politiky, a proneseme tímto veřejně, se stanoviska ryze spravedlivého a nestranného, svůj úsudek, co si myslíme o připojení Moravy k Čechám či lépe řečeno o strčení Moravy do pytle. Tato otázka otřásla celou Moravu, a jen to hučí, jak se shánějí po všem venkově samá osvědčení z obcí pro spojení s Čechami.
Věru musí člověk ustrnout, čte-li v časopisu ,,Mor. Orlici“ to strašné hromem a peklem proklínání každého, kdo by jen pro odloučení Moravy od Čech cekl: celý roj čamar by se na takového smělce vychrlil.
Popatříme-li na tuto ohromnou směsici jizlivých politikářů, kteří srdce každého, dobře smýšlejícího Vlastimila, co zhoubný rak rozžírají, kdo nám zazlí, když zvoláme: ,,Ó, ubohá vlasti, kéž bys poznala, které věci by Tobě k blahu sloužily.“
Věrný Moravane, pohledni na bratra svého, jižního Slovana, kterak ten se až podnes opírá, aby pod korunu sv. Štěpána vtažen nebyl, a ty se tlačíš jen do Čech? Jaká pak vyhlídka nám kyne, jaká budoucnost nás čeká v Praze? Který stav nebkterá vrstva našeho národa tam táhne? Žádná!
Ještě jsme nikde ani slovičko v dějepisu nenašli, že by Morava s Čechami jeden sněm společný měla a na tom základě s nimi státoprávně spojena byla: jest pravda, že stavové moravští šli před dvěma sty lety ku generálnímu sněmu do Prahy, ale zároveň se ví, že hned tenkrát se proti spojení Moravy s Čechami opírali. A kdo slyšel řeč nynějšího deklaranta p. dra Pražáka na sněmu zemském v měsíci březnu 1848, kterak proti spojení s Čechami hřímal a kdo sledoval jednání strany klerikální v tom roce, ten opravdu vyznati musí, že nynější politika jen pouze planá švingulace jest.
No, páni vůdcové, vložte ten program, jak se předce na Vás sluší, co dobrého máme z Čech k očekávání? Pravda, že nic. A my Vám též vyložíme, že kdyby Vás loňského roku jen sedm na sněmu zemském bývalo sedělo, že jsme mohli již stavě kasárny a víc takových záležitostí v nás prospěch by se mohlo vyřídilo.
Historická minulost Čech jest věru také velmi lákavá pro každého Moravana: je tam stoletá rvačka pro víru, jsou tam táborité, husité, kališníci, sirotci, Adamité, je tam pálení, vraždění, zdírání, krve prolívání atd; to jsou krásné rysy z historie Čechů. A my si máme teď zas uvalit na krk historickou šlechtu a římský despotismus? My si ve spojení s Čechami líbit nechat jedenkráte ruskou knutu a Sibiř? Hoj, páni vůdci, tomu se vyhneme: my chceme jen v pokoji žíti a osvětou k svobodě kráčeti : toť jest naše nezvratná politická zásada: tak mluvíme my , my rolníci.
Ptáme se Vás, když ta zlatá Praha tolik slastí v sobě chová, kolik jest dělníků Moravanů v ni? Pravda, že sotva dvacet; a ve Vídni několik tisíc chasníků z Moravy pracuje; proč nejdou do té zlaté Prahy?
My máme svoji vládu, říšský i zemský svůj sněm, máme bez toho dost říšského vydání, máme svůj moravský znak, zemské soudy, máme obchod, máme školy, máme hmotných prostředků dost na Moravě: co potřebujeme tedy od Čech? Nic!
Jen se vzdělávejme a společně k tomu pracujeme, aby naše krásná vlast Morava samostatná zůstala a odkopněme každého padoucha, který by nás pod sebe lákal: neb toť u nás jest staré přísloví: ,,Jsi falešný jako Čech!‘‘ Jen tak společně zvítězíme!
Ať žije dávnověká, samostatná Morava! Ján Rozsypal, starosta, Karel Hynek, radní, Jan Klivač, radní, Jan Hořil, Jan Janský, Hynek Smutný, Jakub Knap, Karel Sedláček, František Štolfa, František Adamec, výborové.
