Jak to nepůjde s Čechomorávií

Již v několika diskusních příspěvcích (nejen zde) jednotlivci z moravských kruhů kritizují používaná označení České republiky. Vedle tradičně otloukaného Česka, ke kterému se konstruktivně a s předstihem postavila Moravská národní obec s racionálně podloženým odmítavým stanoviskem již na podzim roku 2015, se zpochybňuje i neoficiální název a zkrácenina „české země“, jeden z posledních názvů zachovávající tradiční zemské členění. Přitom bychom mohli s vděkem přijmout, že není-li obsazena svatováclavská koruna, alespoň existují v tomto názvu ony „země“ v množném čísle.

Extrémisté z moravského hnutí tak místo toho, aby útočili na rozšířený hrubý nešvar, kdy je celá republika označována jako „Čechy“, zpochybňují i Moravian-frendly-název „české země“. Nejednomu Moravanovi to připomene situaci z let 1990-1992, kdy moravské hnutí chtělo všechno (trojfederaci) a nakonec nezískalo nic, nejen zemskou samosprávu v rámci České republiky, nýbrž ani pouhé zemské správní členění, díky němuž přežilo po staletí např. Skotsko.

Název „Českomoravsko (Czechomoravia)“, který je často navrhován jako pomoravská alternativa k názvu státu, má sice oproti v běžném jazyce rozšířenému „Česku“ jednu výhodu – jeho adjektivum „českomoravský“ diskriminuje od adjektiva „český“ ve smyslu „pocházející z Čech“. Má ale zase  poměrně podstatné nevýhody. Ani název Českomoravsko není v duchu Preambule platné ústavy „My, občané, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Sice je korektní k 90% populace, které žijí na historickém území Čech a Moravy, ale ignoruje historické území našeho Slezska (tedy bývalého Rakouského Slezska a Hlučínska).

Je, bohužel, neblahým zvykem, že se při takové diskusi v moravských kruzích objevují argumenty, že část (!) Slezska byla v historii součástí Moravy. Neopomeňme, že tuto argumentaci by dnes mohli zastánci názvu Česko či Čechy pro celou ČR využít také, ale stejně bychom mohli Slovákům nebo Maďarům podsouvat, že jejich státy by se měly správně jmenovat Morava. Nehledě na to, že velká část našich slezských území nebyla součástí Moravy nikdy (Jesenicko, Těšínsko s Jablunkovskem) a mnohé nejsou součástí Moravy již několik staletí (Opavsko, Bruntálsko, Krnovsko).

Název Czechomoravia by pro ČR tedy bylo legitimní použít pouze v případě, že by se tyto oblasti Horního Slezska od České republiky odtrhly ve prospěch Polska nebo Německa, což je v příštích letech značně nepravděpodobné. Předpokládám, že také nechceme navazovat na tradice Protektorátu Čechy a Morava, který nekorektně zahrnoval i slovansky osídlenou část Slezska – Frýdecko.

Moravané stejně jako Slezané by spíše mohli poukazovat na to, že ke všem historickým zemím spravedlivější jednoslovný název měl být vytvořen již krátce po roce 1993 a jeho neexistence svědčí pro neschopnost českých elit vytvořit prostor pro ztotožnění se se státností České republiky, stejně jako se to za tři čtvrtě století před tím nepodařilo na většině území tehdejšího Československa (oblasti osídlené německy mluvícím obyvatelstvem, Slovensko, jižní Slovensko, Podkarpatská Rus).   Nelze také opomenout, že bez spojenectví s celostátními médii, které až na drobné výjimky sídlí v Praze, nelze v současných podmínkách dosáhnout masového používání jakéhokoli jednoslovného názvu, i kdyby se vyslovoval bez sebemenší námahy mluvidel. Z toho je nutné vycházet při hledání jakéhokoli východiska.

Jako předseda Společnosti pro Moravu a Slezsko nemohu zavrhnout Slezsko pro Moravu, ani Moravu pro Slezsko. Snad jen mohu připomenout „zlaté pravidlo“ z Písma „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Tob 4,15), které je zmiňováno i v evangeliu: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lk 6,31). Nečiňme tedy druhým to, co se nám nelíbí, když je činěno nám. Hlavně proto nelze prosazovat Čechomorávii.

David Unger, předseda Společnosti pro Moravu a Slezsko