Velké Slovensko a útok na historickou identitu i celistvost Moravy

Brzy po vzniku samostatného Slovenského státu roku 1939 se v Bratislavě objevil docela odvážný návrh. Někteří Slováci poukazovali, že byl v Sudetech uplatněn „völkisch“ (národní respektive lidový) princip. Z něj si pak odvodili nároky na části Moravy, kde dle jejich slov žili Slováci. Měli tím na mysli zejména Slovácko a Valašsko, jehož obyvatele prohlásili za totožné se slovenským národem. Ministr zahraničí Vojtěch Tuka adresoval do Berlína:

     „Na protektorátní straně žije půl milionu moravských Slováků bez jakýchkoli menšinových práv a v naprosté většině si přejí spojení se Slovenskem.“

     Pro své tvrzení našel dokonce i na Moravě oporu. Kromě fašistické politické linie, která by spojení se Slovenskem přivítala, se jednalo o některé podnikatele. Například Antonín Baťa měl na Slovensku mnohá aktiva a bylo v jeho zájmu, aby byla opět v jednom státu se zlínským koncernem. Jednání se však nedostala daleko. Hitler si nechal celou situaci zhodnotit a z výsledků vyplynulo, že má většina obyvatel zmíněných regionů k tomuto návrhu zamítavý postoj. Kromě toho nebylo ani v zájmu Říše oslabovat Protektorát. Tukovy plány s několika varianty map (z nichž některé počítaly až s polovinou Moravy) tak zůstaly bez odezvy. Celá myšlenka v průběhu války postupně zanikla a ani v následující době již pro ni nevznikl prostor.  

Autor: Jaroslav Svozil