Dualita moravských hlavních měst

     Podíváme-li se na dějiny Moravy, prakticky od počátku její státoprávní existence jí provází dualita hlavních měst.

     Archeologické nálezy z 9. století do tohoto postavení „nominovaly“ lokality Starého Města u Uherského Hradiště a Mikulčic, které jsou dodnes předmětem akademických sporů. Ani písemné prameny nedokázaly problém vyřešit, protože v nich chybí jednoznačné ztotožnění s některým z center.

     Moravské markrabství pak doplatilo na skutečnost, že bylo zpravidlo součástí širšího státního útvaru a moravský markrabě měl většinou titul jen jako součást titulatury. Až na výjimky tak nikdo nebudoval svébytnou markraběcí tradici a reprezentativní sídla, symbolicky ztělesňující centrum země. V průběhu středověku se do popředí dostaly Olomouc a Brno. I markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) nechal vést zemské desky v těchto městech a obě měla pro dějiny země velký význam.  Formální rozsudek mezi Olomoucí a Brnem udělala 30letá válka. Olomouc byla dobyta Švédy, kteří i město řadu let okupovali. To znamenalo pro Olomouc (vedle úbytku obyvatel) značné poškození důvěry v město. Od poloviny 17. století se zemské desky vedly jen v Brně, které se skandinávským vojskům dokázalo ubránit. Nic méně navzdory ztrátě vedení zemských desek i značné důvěry v bezpečnost si Olomouc ponechala úctu a respekt díky sídlům biskupství a univerzity.

     Až v 19. století se jako jednoznačné cetrum reflektovalo Brno, kde také vznikla zemská sněmovna a ostatní budovy sloužící k administrativní činnosti politické správy země. Brno se po polovině 19. století neobyčejně rychle rozrůstalo v důsledku impozantního rozmachu průmyslu a obchodu a stalo se přirozeným centrem. Olomouc mj. doplatila na udržování hradeb z dob Marie Terezie, které 19. století radikálně omezily růst města. Vznikající podniky a obchody nechtěly být před hradbami a za nimi již pro ně nebylo místo. Proto řada průmyslníků a obchodníků dala přednost jiným městům. Další aspekt, který zapříčinil vzestup Brna, byli také moravští Němci respektive němečtí Moravané, kteří jej preferovali (blíž Vídni). To vše ovlivnilo skutečnost, že se Olomouc postupně dostávala do stínu a zůstal jí „jen“ primát duchovního centra díky sídlu arcibiskupství a nejstarší univerzity země.

     Dualita hlavních měst však zanechala v podvědomí mnoha obyvatel Moravy stopy a mnoho z nich nemá otázku hlavního města dodnes vyřešenou.

Jaroslav Svozil