Pod křídly orlice

Probouzí se se země do nového dne, nad Javořinou se rozednívá. Hřejivé paprsky laskají něžně Zemi moravskou, její vrchy i doliny, lidské příbytky a chystají se pohladit i duši lidu zdejšího…

Crrr… Lid tuhle vznešenou chvíli ale příliš nevnímá. Násilně probuzen zvoněním budíků, po troše toho spánku, chvátá plnit povinnosti k nímž je českým státem nucen, aby v tomhle světě nějak přežil. Ještě doznívají neklidné sny, které mu přináší, aniž to tuší, ti krásní a milí moderátoři TV zpráv informacemi kdo koho zabil, co kdo ukradl a vše je kde špatně, a kam že to ten náš svět spěje. Také autoři hloupých článků a blogů na netu kdo s kým, kde co a proč a zač, co je in a co ne. Co jsme, my Češi, zažili, co jak vidíme a tak dál.

Ale je tu další den a on nám zas kdejaký ministr vymyslí kdejakou kravinu (např. Czechia), jiný si ošéfuje daně protože tvrdě maká. A už nám ani nedojde, že je to v tomto státě horší než v pověstném Kocourkově, tak nějak je nám to, bohužel, docela fuk. A dál se spřádají intriky a vedou diskuze, když už si pořád dokola a hloupě často hrajeme na volby, jak nejlépe oblbnout voliče.

A vy se divíte, že Vám jde z toho všeho marastu kolem nás hlava kolem?

Kdo je dnes ještě schopen vnímat (a rozeznat) to podstatné? Kdo si všimne osamělé orlice, zmateně kroužící na tou naší krásnou zemí, kterou po dlouhé věky svými křídly chrání? Nad tou zemí, která je zemí rodnou pro její milovaný národ moravský. Znepokojeně křičí do větru, to tam ji na jihozápadě sežrala jakási šelma dvouocasá kus této země a kouše dál a dál. Ohlodává naši zemi jako tučnou kořist, plení ji a drancuje. Ty nejlepší kousky (moravskou inteligenci) si bere do svého doupěte. A odtud nám dává všemi médii vědět, že jedině to její plémě je to pravé a na základě toho si smí přivlastnit i hodnoty a peníze Moravy. Jak dlouho to ještě potrvá, než budeme sežráni všichni?

A my si raději večer pustíme svoji obvyklou dávku adrenalinu ve formě TV zpravodajství….

Nebo se ještě umíme zaposlouchat do varovného křiku té naší orlice? A rozpoznat tu naléhavost v jejím hlase? A říct: Ty sousede, slyšel jsi to taky? Co s tím uděláme? Přece to nemůžeme nechat jen tak, nechat se rozcupovat, nechat se sežrat zaživa!

Kolik je nás ještě takových?

Jaroslav Stohl, místopředseda strany Moravané, signatář Deklarace moravského národa