Malá úvaha ke slovenským parlamentním volbám

Říká se, že dobře sestavená kandidátka se pozná podle toho, zda zvolení zástupci politického subjektu skončí na zvolených postech v tom pořadí, v jakém byli uvedeni na kandidátce. Tím se jednoduše prokáže to, že sestavující orgán volebního subjektu zná své voliče a bere na jejich názory ohled. Na druhou stranu je neměnné pořadí zvolených zástupců ovlivněno i tím, jak aktivní při volbách jsou samotní voliči a zda vůbec využívají svého práva přidělení preferenčního hlasu svému volebnímu favoritovi.

Česká republika v tomto ohledu prokazuje, že hlavním problémem demokracie není chování politiků, ale chování voličů, protože voliči bez použití jakéhokoliv nátlaku, násilí či manipulace prostě jen z pohodlnosti nevyužívají svého práva. Slováci, jejichž politická scéna je podstatně emotivnější a řekněme na rovinu i živočišnější, projevili jako voliči podstatně vyšší míru logiky, inteligence i samostatného uvažování. Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Prozápadní propaganda je na Slovensku minimálně stejně silná, jako v České republice. Přesto nadpoloviční většina Slováků prokázala schopnost jít k volbám se svým, nikoliv americkým názorem. To je v České republice něco nemyslitelného.

Kdo se podrobněji začte do letošních výsledků slovenských parlamentních voleb, nemůže přehlédnout velké množství volebních skokanů na kandidátkách. Ti díky preferenčním hlasům přeskákali z posledních míst kandidátek na přední pozice. Maximální počet kandidátů na kandidátkách do národní rady Slovenské republiky je 150. Na šesti ze sedmi kandidátek se lidé z posledních pěti pozic kandidátky dostali mezi zvolené poslance. Takovou míru samostatného myšlení u českého voliče nikdo ani hypoteticky nepředpokládá. Slováci tím prokázali obrovskou schopnost myslet svým vlastním rozumem a to napříč celým politickým spektrem. Samozřejmě, že v zemi ovládané zahraničním kapitálem a všehoschopnými oligarchy, to samo o sobě nestačí k výrazné změně k lepšímu, ale Slováci prokázali minimálně to, že jsou životaschopným národem, který v případě nějakých společenských zvratů bude jednat ve prospěch svého domova a s ohledem na své potomky.

V bývalých zemích koruny české jsou lidé z historie zvyklí jednat tak, jak jim pán nařídí. Kdo poslechl, ten přežil. Kdo neposlechl, ten skončil v šatlavě nebo na popravišti. Zvyky z dřívějška si udržujeme dodnes a pak se divíme, kdo nám vládne. Lidé nadávají na politiky bez jakékoliv sebekritiky k sobě jako voličům. Politici v zemích s všeobecným volebním právem opravdu odpovídají kvalitě voličské základny. Nadávání na politiky je tedy alibismus a neschopnost zamyslet se sám nad sebou. Zcela typické je, že na politiky nadávají nejvíce ti, kteří pro své okolí a zemi nikdy nic neudělali. Na rozdíl od Ukrajiny, kde si lidé třikrát zvolili jako vítěznou stranu ten subjekt, který byl ze zahraničního diktátu zakázán a dosazeni byli loutkoví sluhové zahraničního kapitálu, tak v ČR si lidé likvidátory své země zvolili sami a bez násilí. Moraváci se chodí na demonstrace bít za práva Čechů, Češi se snaží stát Němci nebo Američany, vnuci nenávidí za politické názory své prarodiče, kteří nám přenechali kompletně oddlužený stát s naprostou hospodářskou samostatností, a střední generace vyžrala dohola budoucnost svých dětí, kterým jako zdůvodnění tak hloupého jednání stačí nenávist vůči jejich dědům. Je těžké vymyslet, jak s takovou populací dosáhnout společenské prosperity, když nikoliv politici, ale občané fanaticky odmítají účast na tvorbě svého štěstí.

Slováci prokázali, že jako národ mají navzdory historicky horší pozici na startu více rozumu a více tvůrčího potenciálu než jejich západní sousedé. Jak by asi dopadly volby v ČR, kdyby si všichni voliči přečetli volební programy stran a hnutí, kdyby se zapojili do práce těchto stran a hnutí a kdyby ve volbách sami kroužkováním přidělili referenční hlasy konkrétním lidem a neházeli slepě do volebních uren předchystané seznamy? Do politiky za zapojuje stále méně a méně schopných lidí. Na vině je fakt, že nikomu se nechce zachraňovat národ, který sám pro sebe nehodlá nic udělat. Pak se nemůžeme divit, proč je politická scéna v ČR tak katastrofální. V České republice neexistuje žádný tištěný deník ani velký internetový portál, který by byl nezávislý na euroamerické cenzuře. Pro člověka s nižším intelektem je samozřejmě nemožné potom mít jiný názor než ten euroamerický. Na Slovensku je však situace s médii stejná jako v ČR. Jak je možné, že má zahraniční propaganda na Slováky menší vliv, si už musí přebrat každý sám. Každý, kdo to pochopí, posune naši zem k lepšímu o jednu sedmimilióntinu veškeré síly naší politické scény. Zní vám to beznadějně? Pak to znamená, že jste přemýšleli málo.

MUDr. Mgr. Ctirad Musil

https://moravane.cz/domains/moravane.cz/blog/2023/10/mala-uvaha-ke-slovenskym-parlamentnim-volbam