K prohlášením a stanoviskům z Vysočiny

K omylům, které prohlašují někteří politici a novináři Kraje Vysočina

Vážení,

nedalo mně a reaguji na názory, jakými komentují někteří politici z tzv. Vysočiny snahu Moravanů o zřízení výboru zastupitelstva tamního kraje pro národnostní menšiny. Možná Vám některé moje repliky pomohou ve Vašem dalším záslužném úsilí.

Zdraví
Jiří Kolářský, signatář Deklarace moravského národa

 

PS1: citace (kurzívou) z občasníku Kraje Vysočina a k nim připojená moravská argumentace

„Zrovna u moravské národnosti si nemyslím, že by potřebovali krajský Výbor pro národnostní menšinu. Přijde mi to nacionalistické,“ poznamenal krajský zastupitel Josef Herbrych (KDU-ČSL).

Nacionalismus (ve smyslu národnostního cítění, ve smyslu zdůraznění významu některého národa) není na překážku vzniku výboru pro národnostní menšiny, právě naopak, nacionalismus je důvodem pro ustavení takového výboru. Pan Josef Herbrych ale zaměňuje pojem šovinismus a nacionalismus, a právě jeho nesouhlas s tím, aby jiný národ než český uplatnil svoje nezadatelná a nezcizitelná práva, je poněkud šovinistický, pan zastupitel je zřejmě šovinisticky přesvědčen o takové výjimečnosti vlastního národa, která v jeho chápání neumožňuje uplatnit v souladu s právním řádem ČR práva národů jiných.

„Tak to bych mohla požádat o vytvoření výboru pro jihočechy, to je také menšina na Vysočině,“ prohlásila s nadsázkou krajská zastupitelka Bohumila Kobrlová (ANO).

Ano, paní Mgr. et Mgr. Bohumila Kobrlová by mohla usilovat o prohlášení Jihočechů za jiný národ, než jsou Češi, nic jí v tom nebrání, není třeba hovořit o nadsázce; bude-li takových osob řádově statisíce, jako je například Moravanů, a požádá-li o to písemně spolek, zastupující Jihočechy, bude muset být zástupce národa Jihočechů v kterémkoliv kraji, kde budou zastoupení podle sčítání lidí více jak 5%, ve výboru krajského zastupitelstva pro národnostní menšiny.

„Stávající počet výborů a komisí, jak je schválilo zastupitelstvo, považuji za optimální. Rozšíření tohoto počtu si dokáži představit pouze v mimořádném a řádně odůvodněném případě nebo tam, kde to ukládá zákon,“ řekl havlíčkobrodský starosta a krajský zastupitel Jan Tecl (ODS).

Pan starosta Havlíčkova Brodu Jan Tecl má (kouzlem nechtěného) plnou pravdu, je-li v kraji více jak 5% Moravanů, ukládá zákon zastupitelstvu kraje zřídit výbor pro národnostní menšiny, a má v něm být alespoň polovina členů z takového menšinového národa.

„Národnostní menšinou jsem až do Vašeho dotazu považovala skupinu či společenství občanů žijících na území ČR, kteří se odlišují od majoritních občanů. Což může být zpravidla etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi. Nemyslím si, že by Moravané hovořili jiným jazykem, že by se od Čechů odlišovali i vzhledem, možná trochu kulturou či tradicemi, čím myslím, že Moravané pijí víno a slivovici, Češi pivo, ale i to dnes jde napříč národy. Působí to na mě, že se chce někdo zviditelnit a hrát si na patriota z Moravy. Možná bychom měli jako Češi žádat vše co nám bylo cizinci ukradeno a zabaveno a žádat o všechna území otce vlasti Karla IV., tedy Země Koruny české,“ sdělila s nadsázkou krajská zastupitelka Ivana Mojžyšková (ČSSD).

Krajská zastupitelka a místostarostka paní Ing. Ivana Mojžyšková vnímá i po tak dlouhé době od pádu husákovského režimu nesvobody stále ještě národ jako společenství, které se musí nějak odlišovat od majoritních občanů. Taková definice národa v našem ústavním pořádku však přece už více jak 25 roků neexistuje, žijeme v demokratickém právním státě a příslušnost k určitému národu závisí jen a výhradně na vůli každého jednotlivce, žádná odlišnost k tomu není třeba. Ano paní místostarostko, Moravané se chtějí zviditelnit a chtějí být hrdými patrioty z Moravy, ne si na ně jen „hrát“ v nějaké folklorní skupině. Nárok Čechů na dědictví útvaru Země koruny Čechů (Corona regni Bohemiae) se záležitostí ochrany menšin sice úzce souvisí, ale ne tak, jak si představuje paní místostarostka. Šlo o personální unii celé řady široce autonomních území, která ani vzdáleně nepřipomínala nynější centralisticky uspořádaný stát Česká republika. K faktickému rozštěpení Zemí koruny Čechů došlo už v průběhu husitských válek v roce 1423, tedy 75 roků po založení Římským králem a později císařem Karlem IV. Lucemburským. Formální existence Zemí koruny Čechů se uvádí ještě dalších 495 roků tj. až do 28. 10. 1918, ale přesto nově vzniklý stát, Republika Československá, existenci alespoň tří zbývajících zemí na svém území – Čech, Moravy a části Slezska, neobnovila a na kontinuitu tří takto široce autonomních území nikdy nenavázala, tak co by chtěla paní zastupitelka Mojžyšková nyní žádat za „ukradené“ a „zabavené“ majetky? Srovnání lze nalézt např. v zemích koruny Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, ale tam jednotlivé země, jakými jsou Skotsko, Wales, Anglie, Severní Irsko, Nový Zéland, Austrálie, Kanada a další, mají velmi širokou míru autonomie a mnohé dokonce státní suverenitu, v podobném uspořádání jednotlivé Země koruny Čechů už téměř 99 roků neexistují, snad jen jediná bývalá korunní země Braniborsko (s hlavním městem Berlínem) má dnes samosprávu hodnou toho pojmu. Není vhodné záležitosti výboru pro národnostní menšiny jakkoliv nyní spojovat s dřívější personální unií Corona regni Bohemiae.

„Česko tvoří tři národy: Češi, Moravané a Slezané. Proto Moravané nemohou být vnímáni jako národnostní menšina,“ uvedl europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Europoslanec pan Mgr. et Mgr. et Mgr. Tomáš Zdechovský si ještě nevšimnul, že náš stát už není založen na národnostním, jako byla např. Husákova Československá socialistická republika, ale pouze na občanském principu, ČR netvoří žádné národy, tvoří je pouze občané Čech, Moravy a Slezska. Příslušnost k národu je u nás pouze vůlí každého jednotlivce a v tom kraji, kde skupina takových jednotlivců tvoří více jak 5% obyvatelstva a kde o to požádá spolek tuto skupinu zastupující, je třeba zřídit výbor pro národnostní menšiny.

 

PS2: K argumentaci pana Miroslava Mareše (kurzívou) ze stejného občasníku:

Krajské zastupitele kraje Vysočina čeká politická zkouška: rozhodnou jestli jsou Moravané na Vysočině národnostní menšinou nebo národnostním společenstvím. Pokud zastupitelé Kraje Vysočina rozhodnou o zřízení Výboru pro národnostní menšiny na návrh aktivistů moravské národnosti (více zde), pak de facto prohlásí moravskou národnost za menšinu na Vysočině. Národnostní menšinu definuje zákon jako „společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo“.

Není dobré omezovat se na pojetí menšiny, jak ji definuje obyčejný zákon, i když i ten postačuje – v definici je neuzavřený neboli tzv. demonstrativní výčet odlišností příslušníků národnostní menšiny, takový výčet dává dostatek prostoru k označení odlišností jiných, nebo dokonce i žádných. Důležitější však je, jak národnostní menšinu vymezuje Ústavní pořádek ČR a mezinárodní smlouvy, které se ČR zavázala plnit, obojí je zákonům v ČR nadřazeno. Viz zejména Listina základních práv a svobod čl. 3 odst. 2: „Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“. Dále viz Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, New York, 19. 12. 1966, část I. čl. 1 odst. 1: „Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj.“

Zvláštní postavení mezi národnostními menšinami patří židovské komunitě, jejíž příslušníci v České republice se však nevymezují jako národnostní menšina, ale jako náboženské a kulturní společenství. Podobně lze vnímat i Moravany jako kulturní společenství občanů České republiky. Preambule Ústavy České republiky říká: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku.“ Výklad preambule Ústavy České republiky může naznačovat definici moravské národnosti jako kulturního společenství občanů České republiky, která se neprávem snaží získat statusu zacházení a práv národnostní menšiny.

Je chybné hledat definici národnostní menšiny, když je tato vymezena jen vůlí jejích příslušníků, ne jakoukoliv definicí. V Ústavě ČR je preferován občanský princip, jakékoliv definice národa, jako se o ně pokoušel napoleonský, hitlerovský, stalinistický nebo husákovský režim, jsou v našem Ústavním pořádku potlačeny. Židovská komunita je početně nesrovnatelná s komunitou moravskou, v žádném kraji ČR Židé, kteří by projevili vůli zřídit výbor pro národnostní menšinu, nedosahují 5% obyvatelstva, proto ani takové úsilí Židé neprojevují, Moravané však ano. Moravany bylo po jistou dobu možno vnímat jako kulturní společenství, ale Moravané nyní, po 99 rocích značného ignorování ze strany státní moci ČR a ve státech jejích předchůdců, projevují vůli deklarovat se jako národnostní menšina, nikoliv jen jako náboženské nebo kulturní společenství. Rozhodující je nyní vůle příslušníků menšiny, nikoliv jak záležitost vnímá některá ze skupin politiků.

Zastupitele kraje Vysočina v každém případě čeká na nejbližším jednání krajského zkouška politické vůle a postoje k zákonům České republiky.

Jiří Kolářský, signatář Deklarace moravského národa