Budoucnost moravského národa
EXISTUJE MORAVSKÝ NÁROD?
/Real/Audo, Jaromír Marek 13-03-2001/
Existuje moravský jazyk? Na tuto a další provokativní a kontroverzní otázku se snažila dát odpověď vědecká konference historiků, která v roce 2001 proběhla v Brně. S předními českými historiky tehdy natáčel Jaromír Marek.
O existenci samostatného a svébytného moravského národa se vedou spory už řadu let. O tom, že moravský národ se v minulosti konstituoval, pochybují dnes už jen zarytí nepřátelé této myšlenky. Otázka však zní, zda moravský národ existuje dnes. Jak se formovala identita moravského národa, to je otázka pro profesora Josefa Válku z historického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.
Profesor Válka konstatuje: Moravskému národu nepřála příliš ani 1.republika se svým čechoslovakismem a už vůbec ne doba socialistického internacionalismu. Oživení moravanství přišlo až po roce 1989. Tehdy se promoravsky orientované politické strany dostaly i do Parlamentu. V průběhu 90. let se však otázka moravského národa dostala opět do pozadí. Koneckonců ani v rámci nového územněsprávního členění České republiky se s Moravou nepočítá. To však může, podle Jiřího Pernese, paradoxně vést k oživení moravského národního povědomí.
Faktem je, že řada odborníků jak z oblasti historie ale i jazykovědy se dnes snaží dokázat, že existuje svébytná moravská kultura včetně jazyka jako např. olomoucký lingvista Jan Opálka.
Názory na současný status i budoucnost moravského národa se různí. Profesor Válka, nestor brněnské univerzity je v tomto ohledu velmi radikální (odmítavý). Zcela opačný názor zastává naopak doktor Pernes. Podle něj má moravský národ svoji budoucnost ještě před sebou. Který z obou názorů je správný rozhodne až čas.
Já jsem přesvědčena, že ne čas, ale my, obyvatelé Moravy a příslušníci moravského národa – moravští patrioti, rozhodneme o budoucnosti, tedy renesanci moravského národa. A tím zároveň o tom, jaká bude budoucnost Moravy. PROTOŽE JEDNO BEZ DRUHÉHO USKUTEČNIT NELZE, jak ukazuje historie Moravy a Moravanů od poloviny 19. století do dnešních dnů …
Otázku jestli existuje moravský jazyk, mohu zodpovědět: ANO – EXISTUJE. Ale je třeba oddělit přirozený moravský jazyk, kterým lidé na Moravě mluví a jazyk spisovný. Přirozený moravský jazyk je na Moravě odlišný od českého ve více aspektech. Především si Morava zachovala bohatost vlastních nářečí oproti Čechám. V současnosti je však toto bohatství moravského jazyka válcováno středočeským (pražským) způsobem mluvy, která zaznívá z našich centralizovaných médií. Ještě za 1. republiky se v případě, kdy měl zaznívat z rozhlasu a ve filmové tvorbě tzv. obecný, tedy hovorový jazyk, užívala forma mezi českým a moravským způsobem mluvy. Tedy tehdejšími médii nebyl přirozený jazyk na Moravě tak uměle ničen, jak je tomu v současnosti. Zajímavý je v tomto ohledu rozsáhlý, vícesvazkový etymologický slovník, který byl zpracován někdy po polovině minulého století. V něm je v rozdílech jednotlivých výrazů jasně patrná zemská hranice mezi Moravou a Čechami. Narušená jen v jednom místě, kde majitel jednoho uceleného panství vlastnil půdu jak v Čechách, tak na Moravě, a kde zřejmě v důsledku toho docházelo k většímu mísení obyvatel. Náš spisovný slovanský jazyk byl vytvořen proto, aby mohly být do něho přeložené náboženské texty používány jak v Čechách, tak na Moravě. O jeho kodifikaci se zasadila především Jednota bratrská. Na Moravě se tomuto jazyku nejčastěji říkalo moravština a v Čechách čeština. Toto dělení přetrvalo až do začátku 20. století. Posléze se ujednotil název český jazyk, mmj. i kvůli německé menšině žijící u nás, která rozdíly nebyla schopna dobře rozlišit. Nicméně při jeho vzniku byl za základ vzat jak jazyk moravský, tak český. Z toho vyplývá pouze jedno. Moravský jazyk existuje, i když do značné míry oba jazyky, jak moravský, tak český, splynuly do jednoho jazykového úzu. Pokud bychom připustili, že moravský jazyk neexistuje, potom bychom museli připustit, že neexistuje ani český jazyk. A čí by potom byl jazyk, který používáme?
NÁMITKA, SE KTEROU SE MORAVANÉ SETKÁVAJÍ, KDYŽ POŽADUJÍ OFICIÁLNÍ UZNÁNÍ MORAVSKÉHO NÁRODA, ŽE MORAVANÉ NEMAJÍ VLASTNÍ JAZYK, JE ÚČELOVÁ A LICHÁ.
Nemohu souhlasit také s profesorem Válkou který říká „Oživení moravanství přišlo až po roce 1989“. Zcela očividně to není pravda. Nelze přece pominout obrovský vzestup moravanství, který u nás byl v roce 1967 a 1968, kdy naše republika dostala šanci alespoň na krátký čas pozvednout po dvaceti letech prapor svobody. Na Moravě a v našem Slezsku vyústil tento trend mmj. i ve vznik Společnosti pro Moravu a Slezsko. Síla podpory byla překvapivě mohutná. Do úsilí o nápravu se tehdy zapojilo mnoho vzdělanců, moravských spisovatelů, básníků, ale i novinářů. Ani lékaři a vysokoškolsky vzdělaní technici nezůstávali pozadu. A ti, společně s řadovými občany, vytvořili masivní občanský proud, volající po spravedlivé obnově zemských práv. Ale abychom nebyli nespravedliví, Morava a Moravané se bránili už v letech 1948-49, kdy se snažili, bohužel marně, zvrátit rozhodnutí komunistů zrušit zemské zřízení. Masarykova univerzita k tomu dokonce svolala setkání odborníků a vydala na obhájení zachování zemského zřízení publikaci.
Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa