Byla moravština, nebo nebyla. (Je, nebo není?)

Otázka čeština – moravština. Je to téměř dvě staletí, přesněji asi 180 let, co začali čeští obrozenci jezdit na Moravu přesvědčovat tamní vzdělance, že je potřeba zachovat společnou slovanskou řeč, v Čechách češtinu, na Moravě moravštinu. A to, aby jak obyvatelé Čech, tak Moravy, nebyli postupně zcela poněmčeni. Později se pro tuto společnou řeč stále častěji začalo užívat označení česká. To však nic nemění na tom, že byla stejně česká jako moravská a nikdy toho nemělo být zneužito k českým nacionalistickopolitickým záměrům, i jejichž důsledkem je nynější historicky i státoprávně neopodstatněné nesamostatné postavení historické země Morava. Do poloviny 19. století, Moravané tedy nazývali jazyk, kterým hovořili bezpochyby moravštinou. České národní obrození, které bylo importováno i k nám to ale postupně změnilo a teď už bych se možná označení našeho jazyka jako čeština až tak urputně nebránil, protože v dnešní medializované společnosti jsou jazykové odlišnosti v Čechystánu minimální. Přiznejme si, že bohemizace zatím vítězí. A pokud máme přežít jako národ, musíme upřednostňovat naše národní zájmy – Moravské zájmy! Bez ohledu na to, jak nás hlasitě budou Češi nálepkovat nacionalismem. Bez ohledu na to, jak se nám budou Češi halasně vysmívat. Náš moravský národ se ale neprofiluje na jazyku, ale na vlastenectví, tedy na patriotismu. Rakušan přece taky není Němec a mluví německy.

Chápu, že po odsunu Němců, si Češi přišli majetkově pomoc na Moravu. Moravské obyvatelstvo se z venkova se do měst nehrnulo. Byli po staletí spjati se svojí půdou. To přivandrovalí „zlatokopové z Čech“ zabírala na Moravě majetky po Němcích a židech (s tichým svolením KSSS). Tento zabíraný majetek byl hlavně ve městech. A tak, žel Bohu Češi naši zemi bez boje a snadno bohemizovali. Nalezli do moravských měst a úřadů (byla běžná maturita za dva roky, dokonce i VŠ titul za dva (!) měsíce). A tak se podařilo rudým dervišům od Vltavy „zabít“ dvě mouchy jednou ranou. Toto stěhovaní obyvatelstva a následné zrušení „Země Moravskoslezské“ považuji za geniální tah pragocentrismu. A proto, je současné obyvatelstvo při dotazu na národnost tak názorově rozděleno.

Ovšem, v současnosti je celá Česká republika vystavena ďábelské masáži pražských center celoplošných masmédií (skuteční vlastníci) a je to ďábelské masírování. Každý den se hrne do uší pražský dialekt (Herci, dabéři, moderátoři, zpěváci).

Možná, by ale bylo v současné době korektnější ten „náš“ společný jazyk nazývat třeba mororavočeštinou. Asimilace udělala své a „náš rodný jazyk“ zmutoval. Co je, ale podle mě škodlivé je např., že úřady když si člověk „napíše“ mateřský jazyk – moravský, ho úřednice přepíšou bez přemýšlení na český. A to mě irituje (sere).

V současnosti existují dva pohledy na národ. Mainstreamový a občanský. Zatímco, se nám snaží vnutit ze všech stran, že jsme Češi (protože mluvíme, tzn. česky), většina mých známých Moravanů spíš uznává model národa jakožto obyvatel geomorfologicky definovaného území (Země Moravská) a najednou není problém, aby se Žid, Slovák, Němec, Angličan či Ir se cítil být Moravanem.

Bohumír Gruber