„České“ nebo „Moravské“ sklo?
Vlastní výroba skla na území současné České republiky začala ve stejném historickém období jak v Čechách, tak na Moravě. To dokládají i nejnovější archeologické nálezy v Brně, vykopané a nalezené v souvislosti s odkrytým územím chystaným pro stavbu nového koncertního sálu. Ve druhé polovině 13. století se do Brna dováželo sklo z Benátek a Německa, což podnítilo i domácí výrobu. Od 14. století začínáme nacházet i sklo domácí, moravské provenience.Název „české sklo“, dnes u nás běžně užívané, je však užíváno právem. Nesouvisí totiž s tím, kde bylo sklo na území naší dnešní republiky vyráběno dříve, ale s následným významným rozvojem sklářství, ke kterému docházelo především v Čechách.
Velký rozvoj sklářství u nás se uskutečnil v 16. a 17. století za vlády habsburského císaře Rudolfa II. Ten dokonce povýšil dva tradiční české sklářské rody do šlechtického stavu. Jednalo se o rodiny Wanderů a Schürerů, přičemž druzí jmenovaní prosluli výrobou modrého kobaltového skla. V té době ovšem české výrobky nebyly o nic lepší než skleněné předměty ze sousedních států. To se však změnilo až s výrobou českého křišťálu v 17. století. Český křišťál byl vynalezen v Müllerově sklárně na Šumavě a pro tuzemské sklářství znamenal průlomový objev. Krásné křišťálové sklo totiž naši skláři navíc brousili, zdobili malbou či dokonalými ornamentálními nebo figurálními rytinami. O české sklo tak byl najednou zájem i v zahraničí, čemuž výrazně pomohli obchodníci se sklem. Jedním z nich byl obchodník Kreybich z Kamenického Šenova, který české sklo předváděl například i v Rusku, Anglii i ve Skandinávii a celkem podnikl přes třicet obchodních cest. České sklo tak na výsluní vystřídalo dříve slavné benátské sklo a na ostrově Murano byli skláři najednou nuceni i rušit své sklárny.
Někteří z nás se snaží bránit vše, co je tradičně moravské a je Moravě upíráno a vydáváno nesprávně a často i necitlivě a nespravedlivě za „české“. Úsilí těchto lidí, moravských patriotů, můžeme jen obdivovat a podporovat – protože pravda a objektivita by měla být vždycky hájená a prvořadá. Stejně tak, v zájmu pravdy a objektivity musíme uznat, že název „české sklo“ je u nás plně oprávněný. A složit hold českému sklu a šikovnosti a vynalézavosti někdejších i současných českých sklářů. Z jejichž úspěchu jsme přece nakonec čerpali mnohé i my na Moravě, kam se tato výroba i když v méně významných objemech, také rozšířila a doznala rozmachu!
Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa