Československá strana lidová a Morava

V závěru 19. století vydal papež Lev XIII.prohlášení vyzývající křesťany, aby se zapojili do politického soutěžení. Jeho jednání vycházelo z obav z působení ateistických liberálů a zejména socialistů. Posledně jmenovaní získávali popularitu mezi prostým lidem zájmem o řešení sociální otázky. Otřesné postavení chudších vrstev zejména ve městech způsobovalo příklon k tzv. pokrokářům, v jejichž mysli bylo jen málo prostoru (nebo také vůbec žádný) pro křesťanskou víru.

Na Moravě se ukazovala jako úspěšná spolupráce Katolické strany národní na Moravě(vznikla 1896) s Křesťanskosociální stranou (1899). Díky podchycení katolického voličstva různého sociálního postavení se před Světovou válkou stalo uvedené spojenectví nejsilnější v naší zemi, na rozdíl od sousedních Čech.

Z pohledu moravských vlastenců je jistě zajímavé působení křesťanů za I. republiky. Díky podpoře monarchie v dobách války došlo k určitému oslabení voličstva, přesto měla nově vzniklá Československá strana lidová stále solidní zastoupení v zákonodárných sborech, a díky jejich předsedovi Msgr. Šrámkovi  i vliv na politické dění. Nutno dodat, že ačkoliv ČSL formálně vznikla již v lednu 1919, až do roku 1922 existovala česká a moravská část téměř samostatně.

Od samého počátku se Československá republika profilovala jako centralistický stát, což se projevilo i zákonem č. 126 z roku 1920. Území státu mělo být rozděleno na více než 20 žup. Takovéto uspořádání odmítli lidovci a národní demokraté. Důvody spočívaly v ovládnutí minimálně 2 žup německy mluvícím obyvatelstvem. U ČSL, která měla stále značnou podporu na Moravě, se také jednalo o snahu zachovat alespoň formálně zemské členění. Spojením Moravy a Slezska došlo 1. lednu 1928 ke vzniku Země moravskoslezské, i když jen s minimem reálné samosprávy.

Lze tedy konstatovat, že od konce 19. století i za I. republiky si strana i její představitelé byli vědomi moravské otázky. Bohužel situace se změnila po 2. světové válce. Spolupráce s KSČ vedla k existenčně povinnému zapojení do Národní fronty. Po únoru 1948 se ČSL stala poslušným vykonavatelem příkazů komunistů, což vedlo i k nahrazení zemí krajskou soustavou (obdoba dřívějšího pokusu o župní systém). K roku 1968 jsem ze strany nezaznamenal žádnou snahu o rehabilitaci Moravy. Naopak v roce 1990 se ČSL k myšlence obnovení zemí jednoznačně přihlásila. To však platilo jen dočasně. Předvolební sliby vzaly za své zejména díky působení předsedy strany Josefa Luxe, který hovořil o větším počtu zemí – 7, ve skutečnosti se samozřejmě jednalo o slovíčkaření a o návrat krajského členění. V roce 1997 patřili lidovci (tehdy již s názvem KDU-ČSL) spolu s ČSSD k úspěšným prosazovatelům 14 krajů, jenž prakticky kopírují členění z let 1949-60, a to při ještě menším respektování historické hranice mezi Čechami a Moravou. Do dnešní doby přitom stále čerpá KDU-ČSL voličstvo zejména na Moravě, přesto pro ni moravská otázka nic neznamená.

Lidovci mají dodnes v názvu „československá“, ačkoliv již uvedený stát desítky let neexistuje. Bude zajímavé, zda v budoucnu čeká stranu změna názvu na „česká“?

Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa