Československo – stát, který zklamal

Zájem o československé dějiny byl u americké historičky Mary Heimannové natolik výrazný, že se naučila velmi dobře česky a díky tomu mohla osobně bádat v archiváliích. Ve své knize s výše uvedeným názvem se snaží o pohled na dějiny i z pozice jazykových menšin. Opakovaně kritizuje pragocentrismus, připomíná nesplněné sliby zakladatelů státu o demokracii „švýcarského typu“. Bohužel se jen v omezené míře věnuje Moravě, ovšem je si naší země vědoma, což dokazuje i např. použitím termínu „moravsko-slovenská hranice“.

Ukázkou, jakým způsobem se nový zcentralizovaný stát vypořádal se svými odpůrci, je poválečný osud zřejmě nejvýznamnějšíprvorepublikové slovenské osobnosti – Andreje Hlinky. Uvedený signatář Martinské deklarace z 30. listopadu 1918, jež se přihlásila ke společnému státu, se až v srpnu 1919 dozvěděl o existenci Pittsburské dohody. V tomto dokumentu z května 1918 byla Slovensku slíbena samospráva, vlastní soudnictví a sněm. Hlinka následně tajně odcestoval na Pařížskou mírovou konferenci, aby tam docílil písemně zaručenou autonomii pro Slovensko. Ačkoliv se k představitelům velmocí ani nedostal, po svém návratu ho nechal E. Beneš zatknout pro velezradu. Ve vězení pobyl až do dubna 1920.

Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa