Český národ do Ústavy – tlak pokračuje

Poslanci a soudci začínají diskutovat o Ústavě ČR. Polemiky odstartoval loni prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch, když vyslovil myšlenku, že do Ústavy ČR by se měla vložit věta, že „ČR je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, které jsou s ním spjaty“. Není to jediný návrh, kam ústavu posunout. Pro radikální posunutí diskusí o ní je i místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Ten ve včerejších odpovědích pro server Novinky.cz odpovídal i na otázky, které se týkají uzákonění toho, že Česká republika je státem českého národa.

 

Diskuse odstartoval profesor Gerloch myšlenkou, že v ústavě by bylo napsáno, že ČR je státem českého národa a s ním spjatých národů a entit. Zdůraznil, že tím nevylučuje občanský princip. Mnoho elit tím ale zaskočil. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského to zavání nacionalismem. Co si o tom myslíte?

Mnoho lidí bylo tehdy zaskočeno, takže bych řekl, že ji dost dobře neposlouchali celou. Mnozí nepostřehli, že to, co vztahoval tzv. k českému národu, nebylo národovectví, ale tak, jak jsem to já pochopil, vztahoval to k občanství. A tím si myslím se eliminuje pochybnost o tom, zda se jedná o národovectví.

On samozřejmě poukazoval na to, že v mnoha evropských ústavách jsou národy, ale na to mnozí odpovídají, že jsou to zastaralé teze. Snažil se to vysvětlit, abychom mohli ve smyslu ústavněprávním a právním vyřešit otázku, jak se chovat, co dát a co nedat osobám, které jsou na našem území. Musíme si nejprve pojmenovat, kdo je tady legálně a kdo není. Respektive jak tyto osoby rozlišit.

Rozlišil to na osoby, které jsou občané tohoto státu, a ty vztáhl k tomu, že jsou občané národního státu. A ti ostatní jsou ti, s nimiž musíme nějakým způsobem nakládat jako s osobami migrujícími, ať už tu chtějí zůstat, nebo přes naše území projít. Koneckonců i Evropský soud pro lidská práva mluví o národních státech, o národním právu, o národní justici.

Koneckonců máme přece i Národní divadlo. Jenže nevím, zda ho tedy raději v rámci současné politické korektnosti nepřejmenovat na Občanské divadlo…

Ano, máme také Národní divadlo, o kterém si pořád myslíme, že se na něj složil národ Čechů, ale ve skutečnosti ho z větší části zaplatil císař František Josef.

Tak moment, učili jsme se, že se na Národní divadlo složil národ. Náhledy na dějiny se mohou různit, ale odkud berete fakt, že Národní divadlo zaplatil František Josef?

Moc se to neví, což je pro naše dějiny typické. Většinový podíl nákladů na Národní divadlo opravdu zaplatil onen otec žalářů národů, císař František Josef.

Myšlenku Gerlocha lze vnímat i jako pokus o deklaraci toho, aby se na naše kořeny nezapomnělo ani v budoucnu v oné multikulturní, všechny objímající otevřenosti. Nepřijde vám, že by to byl paragraf poukazující na to, z čeho tento stát vzešel?

Myslím si, že ten den, kdy to profesor Gerloch řekl (11. 11. 2016), tak dalece nešel. Spíše to otevřel, aby se v ústavě pojmenovalo, kdo jsme my, a abychom věděli, kdo jsou ti, kteří nejsou my, a jak se k nim budeme chovat.

Vám by tedy v ústavě nevadilo, že „ČR je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, jež jsou s ním spjaty“?

Ne, mně by tato věta v ústavě nevadila, pokud by tomu předcházelo zformulování, jež odpovídá základním demokratickým standardům. Nedovedu si představit, že by profesor Gerloch jako specialista na ústavní právo nedomýšlel tyto souvislosti.

Pavel Dohnal, Hluk, mluvčí moravské národní iniciativy