Český slavík

Přímo názorným příkladem k pochopení podstaty polistopadového systému je hudební soutěž Český slavík. Už samotný název je důkazem mnohovrstevnatosti probíhající čechizace. Zatímco do devadesátých let se  nazýval Zlatý slavík, po osamostatnění ČR se na obrazovkách setkáváme s názvem Český slavík.

Samotná soutěž se navíc zvrhla v druhé polovině minulého desetiletí. Cenzoři nejprve podcenili potenciál kapely Ortel a nechali ji v soutěži. Sice občas různí lokajové neopomněli vytvářet, nebo spíš přebírat články dehonestující jejího zpěváka Tomáše Ortela, ale hudební formace vystoupala až nebezpečně vysoko. Pomyslným vrcholem se stal ročník 2017, kdy podvody při sčítání hlasů  vedly až k navracení ocenění ze strany skupiny Kabát (a později i K. Gotta a M. Davida) a zrušení soutěže. Chvíli to „liberálním“ demokratům trvalo, než byl vynalezen systém, který umožnil odsunout Ortel do nižších pozic. Jedná se o možnost udílení až 6 hlasů v každé kategorii! Takže průměrný maloměšťák si se sobě podobnými vzájemně posílá hlasy pro správné interprety a o nevhodné kapele mnohdy ani neví. Skvěle fungující autocenzura totiž funguje v drtivé většině rádií (ale i např. v televizní hudební stanici nesoucí název drsňácký název Rebel), a tak nelze zaslechnout politicky nekorektní texty.

Dodatek – jedná se tedy o hudební obdobu nevhodných a tabuizovaných témat.

Připomínám, že nám se jedná o mlčení spojené s Moravou:

1, vznik krajů a zánik zemí k 1. lednu 1949

2, vznik České (socialistické) republiky k 1. lednu 1969

3, 1.200 výročí první zmínky o Moravanech, zde s menšími výjimkami

TSK