Co činí národ nezaměnitelným

Co činí národ nezaměnitelným? Kultura – rodný jazyk – vnímání světa

Světem táhne globalizace, multikulturismus a podobně ohlupující ideologie vedoucí k zániku národů, k zániku jedinečnosti národních kultur. Stejně tak je tomu v případě náboženského šílenství. Ve jménu násilné, fanatické víry jsou lidé zabíjeni, města „bezvěrců“ vypalována, dech beroucí kulturní památky, které přetrvaly tisíciletí, jsou nenávratně ničeny.    Ti, kteří se více zajímají o souvislosti, jistě budou vědět o existenci dokumentu pocházejícího z období studené války. (Ostatně studenou válkou bychom mohli nazvat dění mezi Evropou a USA až po dnešní dny). Ten dokument se jmenuje Harvardský projekt. Hovoří se v něm o tom, jakými prostředky, způsoby, vymazat lidem vztah k jejich národní kultuře, k národním i rodinným kořenům, jak manipulovat s vědomím lidí tak, aby se stali poslušnými, bez vlastního názoru novodobými otroky, kteří zapomenou svou rodnou řeč. Ten dokument je k nalezení (snad ještě i v době otištění tohoto článku tomu tak bude) na internetu. Zaměření je především na Rusko, ale to, co se děje od roku 1989 v naší zemi, je přesně podle tohoto dokumentu. Jedním ze způsobů, dle mne primárním, je  narušení vztahu k rodnému jazyku, hudbě, kultuře, národním hodnotám včetně vnímání rodiny.  Nepozorovaným způsobem přes různá „šidítka“ změnit lidem jejich hodnoty za falešné a přimět je těmto věřit a na ně se upnout. Obrovské pole působnosti je v oblasti kultury – filmu, hudby, literatury. Průnik vulgarismů, cizích (anglických) výrazů, chaotické hudby, zaměření na materiální hodnoty prostřednictvím reklam, vyzdvihování nízkých lidských pudů, sexu a násilí. A mohla bych pokračovat dále. Další z oblastí je školství a rodina. Do škol zavádět multikulturalismus, zastiňovat národní jazyk, národní zvyky, dějiny, manipulovat s fakty… Demoralizovat mládež. V případě rodiny jde o zesměšňování jejího významu a hodnot…

Rodinný svazek byl u Slovanů nadřazen manželství. Rodinný svazek znamenal spojení dvou jedinců na základě úcty, stejné etnické příslušnosti, čistoty a lásky, ze které přicházeli na svět potomci. Matka byla ta, která zprostředkovávala první sluchový kontakt s vibrací rodného jazyka. A to prostřednictvím písniček, říkadel, později vyprávění příběhů a pohádek, ve kterých zaznívalo mnohé z vědění našich rodů. Poznatky o světě, o hrdinných činech předků, o pravidlech života…  Rodný jazyk jako jediný je schopen udržovat v jedinci potřebnou informační energii především na úrovni geneticko-informační. V dávných dobách, kdy lidé běžně ovládali a užívali obrazné písmo, udržovali tak svůj energetický potenciál neustále na vysoké úrovni. Každá hláska má jinou frekvenci. Existuje učení o tom, jak pomocí konkrétních hlásek a tónů uzdravovat.

Jen pro zajímavost: Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, v kolika našich slovech se vyskytuje slovní základ „rod“? Mimochodem u Slovanských národů by Rod jedním z bohů.

Také v národní hudbě jsou zakódovány prostřednictvím řazení tónů  informace, které jsou schopny otevírat na úrovni vibrační naše vědomí. Nejčastěji to můžeme pocítit prostřednictvím emocí.  Je dávno prokázáno, že bez ohledu líbivosti, nejvíce člověku prospívá jeho národní hudba (lidová, folklorní). Ta má nejvyšší energeticko-vibrační potenciál pro zdraví. Hodnota prospěšnosti klesá přes symfonickou hudbu, folk, pop až k destruktivnímu roku, technu a podobným novodobým stylům. Není náhodou, že právě tyto k nám přicházejí ze západního světa.

Obrazné vnímání světa se odrazilo v lidových výšivkách. Není náhodou, že slovanské kroje jsou známé bohatostí svých výšivek. Je to náhoda? Bohatá symbolika výšivek odkazuje na znalosti v chápání světa našich předků, k jejich vztahu k přírodě, se kterou žili v souladu. Je však smutnou skutečností, že většina symbolů vypovídajících o těchto znalostech, se ve výšivkách moravských a slezských krojů nevyskytuje. Výjimku tvoří kopaničářské kroje. (Tak dokonale proběhlo vymazávání této symboliky z vědomí lidí).

Dostupné studie potvrzují bohatost slovanských jazyků a jejich vliv na energetický systém  jednotlivých slovanských národů. (Např. Doc. Hubáček z Ostravské univerzity uvádí, že přibližně 12 tisíc let starý jazyk, kterým je praslovanština, je jazykem nejdokonalejším ze všech pradávných jazyků. Jazyky v dnešní podobě, jako například němčina, mají hodně kořenů z našeho jazyka. Slovanské jazyky obecně jsou bohatší v počtu pojmů, než západní jazyky). To věděli i příslušníci vysokého duchovenstva neslovanského. Od dob tzv. šíření vzdělanosti prostřednictvím mise Cyrila a Metoděje, kteří pozměnili slovanskou bukvici, došlo k narušení vibračního působení zvukové formy jazyka i jeho obrazného vlivu na vědomí člověka. Přesto se nepodařilo ani vnucením víry  Slovanům cizího náboženství zcela zničit jejich vztah ke svým kořenům. Nepodařilo se to ani za krutých pozdějších dob, kdy na hranicích plály nejen knihy vědců a myslitelů a obrazy skutečných mistrů ale – také lidé. Nepodařilo se rodný jazyk zahubit a pouto k rodovým kořenům vyrvat ani nacistické mašinérii. Těm všem se to nepodařilo, avšak dnes stojíme tváří v tvář obludné skutečnosti ničení všeho, o čem jsem se výše zmínila. A to vlastním přičiněním! Lhostejností, naivitou, ochotou nechat se ohlupovat, manipulovat, nechutí brát zodpovědnost za svá rozhodnutí…

Cítit propojení se svým rodným jazykem znamená i orientovat se ve věcech národnostních. Pokud totiž vím, k jakému národu patřím, jaké jsou jeho dějiny, jaké jsou dějiny mé rodiny, …, vážím si odkazu svých předků, vážím si sám sebe a – znám svá práva, která jsou ukotvena v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy, tak vím, že: „Každý má právo svobodně se rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“ (odst. 2, čl.3 výše zmíněného dokumentu), pak mohu respektovat a vážit si národa jiného. Nebudu mít potřebu vnucovat mu svou kulturu, svá pravidla, svůj jazyk a písmo.  A to platí rovněž o národech si blízkých. Bohužel ne každý si toto uvědomuje. Manipulace s lidským vědomím probíhá každodenně. V současné době probíhají jednání o změnu v Ústavě ve smyslu vyloučení moravského národa jakožto jednoho ze spolkových národů naší země. Je to vyvrcholení mnohaletého nenásilného upozaďování moravského národa, jeho vnímání sebe sama z pohledu národnostního uvědomění. Tragické na celé záležitosti je, že mnoho Moravanů skutečně přestalo vnímat, že jsou Moravané, s právem na moravskou národnost, a zcela zmateně a neurčitě na otázku, k jaké národnosti se hlásí, odpovídají se zřetelným otazníkem, k české. A přitom historicky na území naší dnešní republiky vznikla Morava jako první samostatný slovanský útvar v době, kdy o Čechách nebylo ještě nic známo. Čechy nejsou Morava, stejně tak,  jako nejsou Slovensko. Jsme Slované a pokud se máme respektovat ve svých odlišnostech – jazykových, kulturních apod., nesmíme vnucovat jiným názor, že jsou někým jiným. Jak se máme bránit náporu naprosto cizích jazyků, cizí kultury a víry, pokud nevíme, z vlastního nezájmu, kým jsme? Národnostní otázka byla vždy velmi citlivým tématem. My ji ale musíme diskutovat, a to s chladnou hlavou. Nebezpečí pro nás Evropany a Slovany především tkví právě v naší nejednotě, nezájmu vědět, znát, nerespektování se a pochlebování těm, kteří přinášejí zkázu pro celý slovanský svět.  A dějiny nám ukazují, že k zánikům i vyspělých států došlo rozvratem zevnitř. Dopřejme si tedy ten luxus naprosto základního: Buďme vědomí, zajímejme se o to,  jaké je pozadí toho, co se děje, studujme mechanismy řízení a respektujme se jako národy si blízké, žijící v jedné malé, však nádherné zemi.

Mgr. Zuzana Kaiser, Ostrava, signatářka Deklarace moravského národa