Co jim na nás vadí?
Mnozí z nás si v poslední době všimli častých pokusů o ironizování a zesměšňování úrovně moravských měst a jejich obyvatel ze strany některých centrálních sdělovacích prostředků. Vše se většinou děje v rámci televizních, případně rozhlasových zábavných pořadů, většinou pod rouškou levného humoru a ironie. Největší díl přitom schytává Brno, na které se v posledních měsících přímo valí od pražských televizních bavičů množství ironických postřehů a posměšných poznámek. Relativizována a zpochybňována je úroveň vysokého školství, kultura i samotný vzhled a vybavenost města.
Proč tomu tak je? Za co vděčíme takové přemíře negativního zájmu. Odpověď hledejme jako již mnohokrát u pražských centralistů. Dle jejich přesvědčení je a musí zůstat jediným centrem státu „hlavní město Praha“ a tam je třeba soustřeďovat veškeré zdroje. O jejich dalším užití následně rozhodnou oni a nikdo jiný. Zbytek země je považován za nedůležitý venkov sloužící k zásobování Prahy a jeho kultura a vzdělanost má aspirovat pouze na provinční úroveň. Pro udržení tohoto modelu využívají veškeré prostředky, včetně mediálních kampaní.
Postupná emancipace Moravy logicky vede i k emancipaci velkých moravských měst. Ty hledají svoje nové postavení v otevřené Evropě a zjišťují, že k tomu nepotřebují „hlavní město Prahu“, ani její úředníky s razítky a povoleními. Obě moravská meziregionální centra Olomouc a Zlín se dnes prezentují jako úspěšná vysokoškolská města se specifickou kulturou. Stotisícová Olomouc, díky své historii a památkám, je stále známějším a vyhledávanějším mezinárodním turistickým cílem. Ostrava, přes všechny transformační problémy a úbytek obyvatel, posiluje své postavení centra rodícího se moravskoslezského makroregionu se silným ekonomickým, kulturním a společenským potenciálem. Největší změnou prošlo Brno, dnes více než čtyřsettisícová metropole, jejíž ekonomický, vědecký, vysokoškolský i kulturní život udělal obrovský skok kupředu. S tím souvisí i vysoká úroveň gastronomie a služeb. Brno se tak znovu hlásí o postavení centra moravského makroregionu a je v současnosti schopno nabídnout vše, co se od takového centra očekává. Brnu, ale i ostatním moravským velkým městům v současnosti slouží jako vzory zahraniční města, a stále méně Praha.
To vše jsou skutečnosti, které pražské centralisty dráždí, rozčilují a nutí zasáhnout. Vždyť by se mohlo ukázat, že Morava, tak jako tomu bylo již v minulosti, Prahu vůbec nepotřebuje. Proto je úspěchy třeba zamlčet či bagatelizovat. Snahy o rozvoj zesměšňovat a torpédovat. A protože nejvíce je slyšet o Brnu, je nutno se především zaměřit na něj. Proto až hysterické reakce z Prahy při každé pozitivní zmínce o moravských městech ve světovém tisku, který narušují obraz Prahy – jediného kulturního, společenského a vědeckého centra státu. A když se něco opravdu na Moravě podaří, příkladem je letošní zisk operního „Oskara“ brněnským Janáčkovým hudebním festivalem, raději o tom nebudou informovat, nebo až v nočních hodinách. Kdyby takové ocenění získalo vychvalované a vysoce dotované Pražské jaro, to by bylo oslav! Televize by se předháněly ve zpravodajstvích i nějaká medaile z Hradu pro organizátory by se určitě našla.
Mohlo by se zdát, že nám může být jedno, co o nás říkají v Praze, a bez té medaile z Hradu se obejdeme také. Navíc existují i jiné, většinou odborné a mnohdy rovněž pražské sdělovací prostředky a autoři, jejichž postoj je zcela jiný. Nebezpečné je ale šíření těchto nepravd mezi běžnými lidmi. Stokrát opakovaná lež se opravdu někdy začne jevit jako pravda a uvěří ji nakonec spousta lidí. Pokřivuje se tak náhled na náš stát, jeho města i na možnosti a postavení Moravy. Místo hrdosti obyvatel Moravy na svoji zem a pocitu, že společně dokážeme mnohé, vkrádá se nejistota, co si vlastně myslet. Od ní je jen krůček k pasivnímu přijetí teze, že bez Prahy to vlastně nejde, protože tam je to všechno „NEJ“. Vždyť Praha je přece „hlavní město“. A o to autorům těchto kampaní jde. Rozeštvat a otrávit lidi, přimět je k pasivitě a zamezit snahám o jakoukoliv změnu současné nenormální situace. A že se jim občas daří, svědčí ještě před několika lety rezonující názor, častý i mezi skalními Moravany, o polycentrické Moravě, která historicky nikdy neměla vlastní centrum …, takže vlastně za tu Prahu buďme rádi. Přestože je to nesmysl, měla tato smyšlenka celkem dlouhou životnost.
Jediná cesta, jak se těmto kampaním bránit, je osvěta. Seznamujme lidi s minulými i současnými úspěchy Moravy. Přibližujme jim skutečné dějiny země i historii jejich měst. Nebojme se dotknout ožehavých témat. Ať již je to realita postupného vzniku specifického „Moravskoslezského“ regionu v Poodří, který prakticky setřel historickou zemskou hranici, případně vztahy a postavení Olomouce a Brna v minulosti, nebo Olomouce a Zlína v současnosti. Jen vzdělaný a informovaný člověk je dobře připraven čelit pochybným kampaním a šíření nepravd.
Dne 5. června 2019
Ing. JaroslavKrábek
předseda Moravské národní obce